Balvan Rudná

středisko 212.07 Rudná
Příčná 1031/4
252 19 Rudná
Email: info(zavináč)balvan.cz

Kontakty/INFO | Napište nám!

Přechod BRD 2006

Sobota 23. 12. 2006, 08.37 od Jan Dejm (Bambas) | Výpravy | 1476x

obrazekTentokráte výňatek z deníčku anonymního účastníka výpravy.

5:01 – crrrrr (zvoní budík)…. Proboha!!! Takhle brzo!!??? V sobotu???

5:02 – ještě si chvilku poležím, a pak vstanu

5:10 – ještě minutku….

5:20 – crrrrrrrr COŽE??!!! Tohle nemůže být dvacet minut, vždyť mi budík zvonil prvně před minutou…

5:21 – snažím se zároveň si vyčistit zuby, učesat vlasy, obléknout se do první vrstvy oblečení a zabalit si batoh…

O deset minut později…. Věřili byste, že vyčesat pastu na zuby z vlasů dá takovou práci?? A to si ještě musím najít čisté triko… to původní je celé od pasty… možná jsem si radši měla vzít žvýkačku… Jdu si udělat sváču..

5:37 – KDO SNĚDL TEN SALÁM???? No nic, tentokrát budu na Přechodu Brd za vegetariána… vůbec mi to nevadí… vždyť suchá houska je taky fajn, jednu si dám ještě teď s čajem a zbývající dvě namazané (ooo jaké obžerství) sním cestou. Ještě, že mám v zásobě sušenky, čokoládu a žvejky

5:38 – zapomněla jsem, že čokoládu jsem snědla včera

5:39 – uvařím si čaj, dám si k němu sušenky a housky namažu na cestu

5:40 – kde jsou sušenky? Kde jsou sušenky? Kde jsou sušenky?

5:45 – samotný čaj k snídani je také řešení

5:48 – proč sakra musí být ten čaj takhle horký? Obyčejná voda k snídani stačí, naši předkové také tak snídali… a dožívali se v průměru jen o pár desítek let méně.

5:50 – dva doušky vody jsou víc než dost… navlékám na sebe další a další vrstvy oblečení, čepici, šálu rukavice…

5:55 – máme zamčeno a já nemůžu najít klíče… určitě jsou v kabátě…

5:56 – KDE JSOU MOJE KLÍČE? Prohledávám kapsy rychleji než čórkař v tramvaji…

5:58 – PANIKA… asi zůstanu doma

6:00 – ležérně vyndavám klíče z batohu, kam jsem si je včera večer připravila, odemykám a odbíhám na autobus

6:10 – Přesně na čas… je sice trochu chladno, ale do minuty je tu autobus

6:12 – vlastně je docela pořádná kosa, možná jsem si měla vzít ten teplejší svetr

6:15 – určitě jsem si měla vzít ten silnější svetr

6:18 – že by mi to ujelo??

6:20 – konečně přijíždí autobus, kupuju lístek do Berouna. Autobus je plný lidí z Balvanu, zdá se, že i letos bude účast hojná

V Berouně se stále ještě za tmy přemisťujeme z autobusového na vlakové nádraží a o pár minut později přijíždí rychlík na Sušici. Konečně si sedám, z batohu vytahuju svojí housku a konečně snídám s pohledem na východ slunce. Ochutnávám co dobrého (několikaprocentního) si s sebou na cestu vzali moji kamarádi a na hlavu mi kape čaj ze špatně těsnící termosky. Romantika.

7:26 – Vystupujeme v Jincích, Ondra nás již tradičně vítá. Jako vždy půjdeme pěšky až do Haloun a jako vždy budeme hrát na smraďocha.

7:30 Vydáváme se na cestu. Úvodní stoupání mne probralo úplně dokonale, a to jsme teprve v půlce!

O deset minut později…

Stále stoupáme

O dalších deset minut později…

Že by nekonečný kopec??

Ještě o deset minut později…

Asi budu muset zažádat o transplantaci plic…

Ještě později…

Jsem na vrcholu kopce a na dně svých sil…

Pokračujeme dál, slunce svítí, obloha je modrá bez mráčku, prostě super podzim, jen to datum v kalendáři k tomu nesedí.

Někdy dopoledne  (ztrácím pojem o čase vlivem otravy čerstvým vzduchem) Jdeme hrát triangl! Hurá! Stojím mezi Ondrou a Grizzlym… běháme do kolečka a mám pocit, že dřív nebo později přijdu o ruku… nebo to alespoň odnese nějaká rozdrcená kůstka… vážně jsem nevěděla, že kluci nemají ruce, ale svěráky…

O chvíli později…

Vypadávám… hurá… jdu si poskládat ruce do původního tvaru

Pokračujeme v cestě. Pochod po hřebenech Brd je mnohem příjemnější. Kocháme se krásami lesa, sluncem, travou…. A pořád jdeme…

A kde jinde by si měl člověk dát oběd, když ne na Kuchyňce? Vytahujeme z batohů co kdo má, usazujeme se pod stromy a jíme a jíme….

Po půl hodině… … kdosi navrhl, že bychom se mohli trochu posunout dál… tak pokračujeme, ale jen kousek. Po pár kilometrech narážíme na partičku lidí, sedících v trávě. Docela bychom si přisedli, ale nakonec Ondra moudře rozhodne, že udělat to před kopcem není úplně nejlepší nápad.

Zase jdeme do kopce… naštěstí to není příliš dlouhý kopec. Tak půl kilometru a budeme nahoře. ZDRADA! Když jsme si už už mysleli, že jsme nahoře, ukázalo se, že cesta vede kousek dolů a pak následuje asi dvoukilometrové stoupání… (proč??? To se to vážně nedá obejít?)… tak stoupáme dál… někteří zaznamenávají, že se OPRAVDU HODNĚ oteplilo. Nejspíš máme tu čest s dalším z nekonečných kopců…

… naštěstí i tenhle kopec skončil… a my se můžeme usadit na louce kousek od cesty. Vyhříváme se na slunci a nechce se nám věřit, že za týden budou Vánoce. (Děda Mráz si asi vzal letos dovolenou)

A zase pokračujeme v cestě. Kilometry nám utíkají, že se tomu ani nechce věřit a najednou stojíme na rozcestí čtyři kilometry od Haloun. Nejspíš jsme celou cestu běželi nebo se na chvíli zastavil čas, protože touhle dobou jsme před sebou mívali ještě dlouhou cestu.

Sbíháme z kopce rychlostí téměř závratnou, přehazujeme smraďochy z batohu na batoh a největší motivací pro nás je drobná cedulka „Vepřové hody u Zrzavého Paviána“

V Halounech v hospodě je jako vždy skvěle. Na podepsaných lístcích nám pomalu ale jistě rostou pěkné ploty z čárek za piva, kamna hřejí a jídlo je jako vždy super. V rohu sálu visí dvacet bažantů a pod nimi leží srnka a několik lahví. Pomalu se začínají scházet myslivci na poslední leč. Někteří na jejich počest začínají pít zelenou.

Před šestou … kdosi přišel s tím, že budeme muset vyklidit sál, protože od sedmi tu jsou myslivci. Po šesté … nikomu se nechce odcházet… my se nedáme…!!! O něco později … všechno se vyjasnilo, nikam chodit nemusíme!! Zůstáváme v hospodě, jen se stěhujeme k jinému stolu. Myslivci nám nabízejí lístky do tomboly. Někteří neodolali a nakupují.

Po půl osmé večer… Losování začíná! A protože máme svoje lidi všude, lístky z mysliveckého kloboučku tahá Hanka! A losuje opravdu dobře, protože skóre našeho stolu je více než slušné – 4 bažanti a několik lahví!! Zatímco Karel řeší, jak upevnit dva bažanty na batoh, Kozina proměnil toho svého za hudební nástroj. Chudák zvíře… trocha piety by neškodila…

Po osmé… Dopíjíme poslední piva a pomalu se připravujeme na odchod. Je před námi ještě pět kilometrů cesty v naprosté tmě až na nádraží v Zadní Třebáni. Pravda, některým se (nejen) únavou trochu motají nohy, a tak ujdou kilometrů více než pět… …jdem tmou a z dálky k nám doléhají melodie hitů od Záviše … (nebo je to Kozina???) … byl to Kozina!! Svým uměleckým přednesem nám pak zpříjemňuje cestu vlakem i procházku po Berounském náměstí. Ještě že ho máme. Písnička o cukráři či o kanárkovi mi bude v uších znít ještě dlouho.

Bude jedenáct A my se pomalu blížíme autobusem zpět do Rudné, v nohách máme ne tisíc mil, ale 35 kilometrů, někteří budou mít zítra k obědu či večeři zvěřinu a ti ostatní alespoň dobrý pocit, že sobotu nestrávili sezením u televize a příjemnou procházkou po Brdech.

Autor textu: Lenka Hábltová

FOTOGALERIE

««« Předchozí text: Karneval 2006
Následující text: Tříkrálová sbírka »»»
Na úvodní stránku

0

Komentáře k textu

Rss komentářů tohoto textu

Tomek      

Já vím, trošičku pozdě….ale tohle se nesmí nechat bez komentáře:-) Ten text od Lenky je fakt super, krásně jsem se pobavil, přestože jsem tam nebyl. myslím si, že to bezvadně vystihuje celou tuhle dnes již tradiční akci :-)

[1] | Pondělí 29. 01. 2007, 22.20 | | ,
lenka      

oooooo děkuji tome :)

[2] | Středa 31. 01. 2007, 17.39 | | ,
Tomek      

není zač :-)

[3] | Středa 31. 01. 2007, 21.08 | | ,
Tento text již nelze dále komentovat.
  • Bazárek (nové)

  • Fotoalbum

  • Fotoalbum do 2014

  • Diskusní fórum

  • Dokumenty

  • Naše družiny

  • SPONZORING

    • Co nás čeká?

        -
      • 8.10.2017 - Balvanův běh
      • 2.12.2017 - Mikulášský karneval
      • 23.12.2017 - Betlémské světlo
      • 10.3.2018 - Ples

      Ze svého rozpočtu nás podporuje Město Rudná