Expedice Borneo 2022 – fotky a video

Deník expedice Borneo

Fotky a video

Táborové zpravodajství psané Bambasovýma očima vedoucího… (záleží na únavě, času, náladě. Za nepravidelnost se omlouvám!)

Adresa tábora:

Junácký tábor Balvan Rudná
Pošta Manětín 150
331 62 Manětín
(neposílejte dětem balíky „do ruky“, ale případně adresujte na tábor a zezadu napište jméno dítěte)

---

Informace k bourání tábora:
Příjezd rodičů v sobotu 18.7. po 8h. Příjezd přes Březín!!! Prosíme o pomalou jízdu kolem chalup. MAPA PŘÍJEZDU
Po vjezdu na louku zatočte mírně vpravo a použijte vyjetou cestu, ať louku celou nerozjezdíme. Letos můžete dojet až do tábora. Louka je relativně suchá. Táborové náměstíčko je letos bez bahna, zatravněné. S loňskem se to nedá vůbec srovnat…
Těšíme se na Vás 🙂
15.7.2022 Pátek –
Dnes v noci 6,6°C. Asi nejchladnější noc. Měřeno na dveřích lednice. Samozřejmě zvenku 🙂
Po nástupu brambory na brkaši k opeřeneckým řízkům. Dopoledne probíhají turnaje, bourání chatrčí ze začátku tábora, sušení plachet po včerejším dešti, hry. 4 dospělí mušketýři vyráží sekat táborovou bažinu. To je na konec tábora super zábava, jste unavení, nevyspalí a ještě si na 4h vezmete holínky, sluchátka, křoviňák a odejdete za fotbalové hřiště sekat něco, co připomíná trávu a zároveň mořské chaluhy. Je to super zábava. Píšu to při krátkém odpočinku po opeřeneckých řízcích, těsně po tom, co jsem s neskutečným úsilím zul propocené holínky. Naštěstí se zbylí 3 mušketýři ke strojům nehrnou, tak můžu napsat pár slov. Po poledním klidu proběhne ještě taková rychloetapa CTH, ve které trosečníci obdrží pískanou zprávu v morseovce. Vysílá jí Rudenská pobřežní stráž a sděluje v ní, že je zítra čeká vysvobození z pustého ostrova. Odpoledne proběhne vyhlášení CTH. Uděláme dřív nástup a snad se nám podaří zapálit slavnostní závěrečný oheň, při kterém předáme Tři orlí pera, Kapky rosy a Bílé tesáky. Včera se nám to bohužel kvůli dešti nepodařilo. Zbylí 3 mušketýři po mě hází divné pohledy. Jdu se nasoukat do holínek a odcházím se strojem směr bažina. Snad se tam neutopíme. No, v potu určitě…Omlouvám se, ale dnes už si sednu až večer, když se budu soukat do spacáku, takže asi nic jiného nevyplodím. Pokusím se maximálně dopsat čtvrtek. Mějte se fajn a zítra se uvidíme…

13.7.2022 Středa –

Dnešní den je ve znamení celodenního bloumání po ostrově Borneo. Vyrážíme po nástupu. Každá družinka někam jinam. Jestřábi a Lišky jsou stále na nočním bloumání, které započalo již včera a dnes odpoledne snad dorazí. Nikdo o nich nemá žádné zprávy, protože vysílačky na ostrově nemají takový dosah. Naposledy byli viděni v okolí Manetin city a Rabstejn village. Osa přesunu Plachtin village – Manetin city linkovým letounem Man. Poté směr Rabstejn village pěkně postaru pěšky. Nocleh na dnešek někde na trase přesunu. Po dosažení kóty Rabstejn opět přesun linkovým Manem přes Manetin city na ranvej LKPL Plachtín a opět pěškobusem do naší Bornejské vesnice. Protože to píšu večer již vím, že dorazili všichni zdrávi a úsměvy na rtech a s pár km v nohách. Při nočním bivaku prý jeden z Jestřábů pronesl větu, která se patrně stane památnou a to, „Jestli plachty na spaní budou genderově vyvážené“? Načež mu Martina s Pájou odpoví, že vyvážené budou, ale děvčata s Martinou spí na jedné a Pája s Jestřábama na druhé. Takto si to patrně můj mladší (15) synáček nepředstavoval 🙂 🙂 Vzhledem k tomu, že byl ze všech nejvíc utahaný již před odchodem, nechápu, jak si noc představoval. Patrně hodlal vést družnou debatu s okolospícími děvčaty. Smůla… 🙂 Ostatní družiny ráno nejčastěji vyráží směr Aquapark Leopoldov – zmrzlinárna v Nectiny village – COOP tamtéž – fotbalové hřiště v téže vesnici – tábor. Na hřišti probíhá příprava Nečtinské pouti. Po bourání doporučuji v sobotu navštívit, je to na poměry našeho okolí monstr akce. Klasický fotbálek naboso a frisbee nesmí chybět.
V táboře se scházíme všichni okolo 16:30. Unavení, vykoupaní, vyšopingovaní. Co víc si přát. Po večeři (výborné bulgurito) probíhají turnaje ve volejbalu, fotbalu a přehazce. Budou pokračovat i mimo jiné aktivity i zítra tj. ve čtvrtek. Už se nám to krátí 🙁 
No a teď den Bambasovýma očima:
Budíček 7:15, 7:40 odjezd směr chirurgie Plzeň na již třetí verzi sádry. Nyní snad již definitivní, krásná červená a plastová. Co na tom, že jsme objednaní na 8:35h, na řadu přicházíme v 10:45h a potom jsme ještě 30 min v ordinaci. Pan doktor si dal opravdu se sádrou záležet. Jsme poučeni o tom, že se dá se sádrou, plavat, koupat, sprchovat. Pacientka je nadšená, bereme berle a odcházíme. U výtahu na sebe hodíme trochu přitroublé pohledy, když se jeden druhého ptáme, že je sice pěkné, co všechno se se sádrou dá ve vodě dělat, ale informaci o tom, jestli se s ní smí chodit nedostáváme 🙂 Návrat do plné čekárny a potupný dotaz na sestřičku, jak to vlastně je. Sestra sama dotazem zmatená se jde zeptat pana doktora. Po chvíli se vrací zpět s informací, že jedině s berlemi, že je sádra nechodící a noha musí být v klidu. Super, rodičům doporučuji dovolenou v Holandsku, můžou při své dceři, která poplave tamními kanály, jezdit na kole na cyklostezce…
Cestou do tábora to bereme přes Globus. Jsme pěkně žízniví a vyhladovělí. Po chvíli váhání to dávám na skoro prázdné parkoviště pro invalidy. Jednoho přeci vezu. Jdeme kousek do tamního bufetu pro ranní kávu (11:45) a nějakou obloženou housku. Po cca 2 minutách u kasy vidím venku policejní auto u naší sanitky na invalidním poloprázdném parkovišti. Normálně tak opravdu NIKDY NEPARKUJI!!! Vysílám pacientku napřed, platím, pacientka se došourá do auta, nakládám berle a v tu chvíli mám za zády příslušníka. „Máte kartičku“? Na vtípek že tu do Globusu ano se nezmůžu a radši hodím tupý pohled. To mi po 14 dnech na táboře jde skvěle, ani nemusím nic předstírat 🙂 No, jasně že nemám, vezu sádru a berle. Vysvětluji, že jsme kupovali jen ranní kávu a bagety a že jsme polomrtví hlady. Příslušník s povzdechem trvá na svém, že nevezu invalidu a že nemám kartičku. OK, hádky v těchto případech nejsou vždy úplně účinné a tak se slovy „pojďte mě vyřešit“, odcházím směr příslušníkovo letadlo. On na mě „počkejte“! A pokračuje „To víte, oni nás sem pořád volají, musíme to nějak řešit“ a natahuje cenné minuty. Po chvíli říká a mě překvapuje, „Vyřešeno domluvou, pěkný den“. S němým úžasem usedám do vozu a vyrážím směr tábor. Až potom jsem pochopil, že to byla taková hra. Museli jsme to chvíli „řešit a vyřešit“, třeba domluvou a to je celé. Všem invalidům se omlouvám, už to neudělám. Domluva účinná. 
Dojíždíme děti v Nečinech, dáváme točenou zmrzku a povídáme si na hřišti. Ve 13h jedu do Manětína na poštu. Pošmistrová „Dnes Vás nepotěším“. Představuji si 30 balíků a 200 pohledů. „Máte tu balík z ciziny, budete platit clo!“. Lapám po dechu a vytahuji 103Kč za celní poplatek. Co bylo v balíku radši nechci vědět 🙂 Ale vzhledem k tomu, že přišel ze Švýcarska, byla v něm patrně výborná čokoláda 🙂

Sedím na statku u vody. Letos mi ta vodní turistika nějak nevychází podle harmonogramu, asi víc pijeme… V táboře probíhají turnaje, za chvíli bude nástup, potom opět táborové zpívání a večerka. Jo a potom mám opět hlídku. Tentokrát jsou hoši milosrdní a můžu jít o půlnoci spát (0:30). Ne jako včera s Manželkou a Masařkou v 1h během hlídky Veverek. Tolik pohled táborníka vs. Bambase na středu 13.7. Jo a přeji Maky a Matyldě k jejich dnešnímu svátku. Tedy již jsem popřál 🙂
DOBROU NOC…

12.7.2022 Úterý –

Klidná noc, standardní teplota 8°C. Občas vzpomínám, kam se poděla naše loňská liška, co se nás natrápila. Kolik bezesných nocí jsme s ní prožili, kolik chlebíčků a jiných zákusků jí Žeryk podstrojil. Zůstali nám po ní jen tři pěkné plastové popelnice a musím říct, že z pohledu táborového PTPáka jsou skvělé! Nic z nich nepadá, nic se do nich nedostane. Pecka, ale to Vás asi nezajímá 🙂 Jsou to takové naše provozní strasti. 
Ráno po nástupu nás čekají brambory. Škrábané zatím nekupujeme a průmyslovou škrabku také nemáme. Takže postaru – ešus, škrabka, voda, brambory. Každý škrábe odhadem to, co sní… Dopoledne připravujeme trička na batikování. Děcka skládají, motají a vymýšlí různé ornamenty a vzory. Některé kluky to moc nebaví, ale barevné tričko s jedním bílým pruhem vyrobil každý. Po odpoledním uvaření, rozmotání a usušení se všem rozšířil šatník o vkusný modýlek. Vzhledem k tomu, že to píšu jako MOJE zážitky z tábora, musím napsat, že dnes mají Rysáci službu v kuchyni. Nejen, že jsem zakládajícím a nejdéle sloužícím členem PTP v táboře, ale ještě k tomu dnes okusím trable vedoucího v činné službě. Naštěstí máme kluky už z části dospělé a není třeba se o ně nijak zvlášť starat. Přivážím z nákupu mleté maso a ráno jsou brambory. Můžete hádat, co budeme mít k obědu. Smažené karbanátky a brkaší. Super, máme zase o zábavu postaráno. Nekonečné hromady neumytelného nádobí, neskutečné vedro v kuchyni. Naštěstí nám se smažením pomáhá standardní smažicí duo Bobeš/Růžin, a tak můžeme v mezičase připravovat odpolední etapu.
Děcka mají za úkol přepravit Bornejskému šamanovi lávový rozpálený kámen a nesmějí se ho vůbec dotýkat. V praxi to vypadá tak, že si jednoho dne před pár lety koupíte novou konzoli a garnýž k záclonám do pokojů a zbyde Vám spousta dřevěných koleček. Za neustálých poznámek manželky (Áší), kterou možná znáte, je nepálím na rodinném slavnostním ohni a schovávám je na tábor přesně na tuto etapu. Kluci během včerejšího večera a dopoledne na kroužky přivážou 7 nestejně dlouhých provázků. Do kroužku se umístí tenisák (lávový kámen) a je o zábavu postaráno. Děti musí v týmech projít trasu a nesmí jim tenisák padat. Celé je to na čas a zároveň se počítají pády na zem. Provázek musí být stále napnutý, jinak tenisák padá. Mysleli jsme si, že to bude těžké a že trať máme na cca 45 minut. Chyba a zásadní. První tým je po 15 minutách v cíli. Asi jsme v týmech nechali moc členů, a tak je přenos stabilní. No, nedokážeme odhadnout a připravit se na vše. Veverky v tu dobu barví zamotaná trička červenou, modrou, žlutou, zelenou a hnědou barvou. Trička jsou opravdu krásná. Tedy většina. Kolem 16h odchází družiny Lišek a Jestřábů na noční výlet. Mají v plánu jet do Manětína busem a potom nějaký malý puťáček. Návrat ve středu odpoledne. Vzhledem k tomu, že je ve středu výlet pro všechny, tak se to hodí… Po nástupu se zbytkem hrajeme na kytary a zpíváme. Kvalita se zlepšuje a je to fajn. Mravenci spí v tee-pee. Štíři pod širákem na vedlejší louce. V táboře zůstávají Sovičky a z půlky dospělé družiny Veverek a Rysů. Kolem večerky se dozvídám, že má Áší hlídku do 1h 🙁 Přece jí v tom nenechám. Nenechává jí v tom ani Masařka. Výsledkem je jejich rozhovor o všem možném a já se sirkami v očích píšu úterní blog. Mějte se fajn. Zítra toho moc nebude, protože je výlet a já jedu na výměnu sádry do Plzně. Uvidíme, co se stane, snad budu moci psát o něčem pozitivním. DOBROU NOC, Už je zítra .-)

11.7.2022 Pondělí – Omlouvám se Všem, za výpadek, který nemá v historii psaní zpravodajství obdoby. Sled událostí, táborový program a spousta dalších okolností mi nedovolují psát můj táborový blog. Jinými slovy, jsem furt…mimo počítač. Nebojte, postupně vše doplním, ale bude mi to chvíli trvat. V noci to ovšem moc nejde, hlavně, když se každý večer něco děje. A přes den to nebývá o moc lepší. Rád bych napsal, že jsou všichni v pořádku, ale není tomu tak. Máme v táboře jednu sádru na LDK v oblasti hlezna, která byla způsobená značnou distorzí LDK (levá dolní končetina v kotníku), která byla v sobotu nainstalována a dnes měla být jen „dotočena“, ale po změně nemocnice a i doktora byla po 5h výletu do Plzně totálně předělána a ve středu si to dáme místo celodenního výletu znovu. 🙁 Nebojte se nic, rodiče o tom již od soboty vědí!!! Aby toho nebylo dost, tak mi ještě dnes mimo plán došla pitná voda, takže toho času sedím sám ve vsi a čekám 45min, než mi nateče nádrž. Během toho snad něco sepíšu. Jo a zapomněl jsem, že dnes v noci je ještě Roverský přechodový rituál, při kterém hrajeme s mým autem také dost významnou roli a je jisté, že z psaní a spaní nic moc nebude. Zase… A takhle si tu žijeme… 🙂

10.7.2022 Neděle –  
Noční teplota se drží stále kolem 8-9°C. Není to moc, ale není to zase tak málo, aby se to nedalo vydržet. Alespoň nezaznamenávám žádné zásadní stížnosti. Jen každoroční otužilec se mi zdá v této teplotě opravdu „dobře provedený“. Protože je neděle a nejedu na nákup, sleduji při čištění zubů v umývárně drkotající se brady dětí i dospělých, čekajících ve frontě na to, až je někdo pokropí proudem vody z potoka. Teplotu vody nedokážu stanovit, ani změřit, ale myslím, že bude dost podobná teplotě vzduchu. Všichni mají můj obdiv, asi bych se dlouho přemlouval. Odpolední „turbosprcha“ ze stejné hadice je úplně o něčem jiném! Voda má stejně teplotu vzduchu, ale toho z rána, ale ten odpolední vzduch má cca 20°C a to se dá 🙂

Dnes máme na programu takovou trochu adrenalinovou etapu. Po včerejších bitvách na Mensdorfu to bude ovšem adrenalinová nuda. Protože toto píšu až s denním zpožděním, vím, že je zatím nejlépe hodnocená v našem etapovém barometru. Během její přípravy probíhá zdobení šátků, které si děti odvezou jako suvenýr z daleké cesty. Loučíme se s Alfim, musí bohužel domů, má nějaké povinnosti, tak ať to dobře dopadne! S Alfim odjíždí i Bětka, která míří za sportem. Té držíme palce také! Ale k etapě. Trosečníci nacházejí v opuštěné jeskyni staré horolezecké vybavení a tak si s jeho pomocí vyznačují cestu z hluboké jeskyně… S Rysákama jsme během rána natáhli z cca 400m horolezeckých lan trasu, po které týmy posouvají expreskový set. (2 karabiny a smyčka). Na 7 členů v týmu mají 4 sety, kterých se musí stále někdo držet a nikdo se nesmí držet zároveň 2 setů. Je to vlastně takové ferrata na zemi. Pokud narazí na uzel, musí přecvakávat tak, aby vždy jedna karabina byla na laně. Trasa vede klikatě mezi stromy, přes větve, přes potok, mezi kořeny, klikatě pod lávkou, přes umývárnu do tábora, opět kolem lávek, pod vozík a pod táborového Hiluxe. Pod ním máme plachtu a uprostřed karabinu, kterou je potřeba přecvaknout. Je nutné se pod autem podplazit, ale nebojte, je dostatečně vysoké a nikdo si neublížil. Dál vede trasa směrem k záchodům. Respektive přímo do prostřední kadibudky, která je opatřená ohromným nápisem „NEPOUŽÍVAT, NESPLACHUJE!“. Děti necháme pěkně seřadit za lávkou a musejí čekat na poslední karabiny. Ještě jim řekneme, že cíl je u Magiho vpravo od kadibudek. Na první pohled to tedy vypadá, že trasa vede do kadibudky, prochází dírou a pokračuje vpravo do lesa. Údivy v očích některých závodníků, zejména něžného pohlaví, jsou nepopsatelné! 🙂 Bavíme se všichni. U některých je ovšem zklamáním, když zjistí, že cíl je vlastně uvnitř toalety. Tedy na podlaze, nikoliv pod ní. 🙂 Družina Rysů, která mi pomáhá celou trasu vymyslet a realizovat se také staví na start a má v plánu pokořit traťový rekord. Musím tedy říct, že trasu znají, jsou o hodně starší a viděli neúspěchy Vašich dětí, a tak není s podivem, že letí jako o život a rekord pokoří o neuvěřitelných 8minut ,na celkový čas 8:33! Musím tedy říct, že koordinaci v týmu mají skvělou. Připomíná mi to trochu závody v požárním sportu…
Těsně před večerkou se v táboře rozjíždí noční program. Probíhá stezka odvahy kolem tábora, kterou připravují Veverky a na noční pomoc si zvou Lišky a Jestřáby. Jsem daleko v lese na Mensdorfu, ale z velké dálky slyším zběsilý křik. Asi strašili poctivě a pořádně. Dokončujeme Tři kapky rosy a Tři bílé tesáky. Je to každoroční trasa, kterou musí projít každý sám a měří cca 1km. Podél cesty jsou poschovávaní Rysáci a dohlíží, aby se někdo neztratil. Nestraší, je to totiž daleko děsivější, protože dotyčný ví, že je v lese „sám“. Cílem je turistický přístřešek UMÍŘ 
Projdou všichni. 5 holek a 3 kluci. Gratuluji tímto všem ke splnění celé zkoušky 🙂 Po návratu do tábora lehce před půlnocí už je klid, tak potichu zalézáme do spacáků. DOBROU NOC

9.7.2022 Sobota –
8.7.2022 Pátek – (do večeře)
Standardní noc i ráno. Teplota 8°C polojasno. Dnes snad bez deště. Hned po ranním nástupu jdeme na brambory. Oblíbená to kratochvíle každého táborníka i trosečníka. Oba mají vidinu toho, že k bramborám bude nějaké maso. Ale nepředbíhejme. Po bramborách uklízíme pozůstatky dřeva z noční etapy. Veškeré zbylé dřevo je zkonfiskováno, znárodněno ve prospěch všech a je přemístěno k táborovým zdrojům ohně. Kamna, brutar, raketa (MKS-malá koupací souprava od AČR). Před obědem stíháme etapu CTH. Původně měla být jako „mokrý“ program v jídelně. Tentokrát musí trosečníci postavit co nejvyšší věž, aby z ní mohli vyhlížet přijíždějící lodě k ostrovu. Klády ze stromů nahradíme pro účely hry sirkami. Dáváme doprostřed tábora na zem plachty a jako podložku jídelní stůl bez nožiček. Děti rozdělujeme na 6 družstev a předáváme jim spoustu velkých krabiček se sirkami. V daném časovém úseku musí postavit co nejvyšší věž ze sirek. Musí se ovšem při kladení sirek pravidelně v týmu střídat. Staví všechny týmy najednou. Občas se věž za hlasitého křiku zřítí. No, nedá se nic dělat, je potřeba začít stavět znovu. Věž se měří na konci hry, nebo až si jí tým nechá přeměřit, ovšem tím jejich snaha končí. Tuto hru vyhrává tým s věží 27,6 cm vysokou. Mysleli jsme si, že se věže budou tyčit mnohem výš, ale střídání hráčů, strkání do stolů a lehký vánek jim vyšší věže nedovolují postavit. 
K obědu jsou již zmíněné výborné brambory a vepřové v mrkvi. Lehký polední klid, při kterém se hraje volejbal. Jsem sice trochu překvapený, ale hrají převážně dospělí, tak je nebudu okřikovat. Jsou snad svéprávní. No, vlastně být musí, jinak by nedostali potvrzení od lékaře pro práci s dětmi. Po poledňáku připravují Rysáci další etapu. Ta proběhne v lese a musí se při ní trochu běhat. No, vlastně trochu dost. No, vlastně hodně! Naši invalidé se zúčastní také, ale tempo si upraví ke svým možnostem, schopnostem a aktuálnímu zdravotnímu stavu. Každý trosečník musí něco jíst. Zásoby z lovu zbraněmi jsou již snědeny a tak je potřeba nachytat zvěř jinou. Ve vyznačeném terénu o rozloze cca 35 000m2 se pohybuje 16 zvířat. Každý běžec má 10 sešitých kartiček a po každém jeho chycení dává lovci zvíře s jinou bodovou hodnotou. Lovec tedy v danou chvíli ví, že loví třeba Matěje nebo Mažíra, ale neví, co zrovna Mažír představuje. Zvířata jsou seřazena u každého běžce stejně.(Jaguár, Tygr, Papoušek, Surikata, Kolibřík, Had, Tarbík, Ještěrka, Želva, Lenochod) a vydávají se ve stejném pořadí u každého běžce. Lovci mají za pasem zastrčený šátek a mohou se navzájem vraždit vytažením šátku. Klasická běhačka se spoustou zranění, odřenin, hyperventilací. Tuto hru musí zbožňovat každý zdravotník 🙂 Píšu to až po hře, takže vím, jak to celé dopadlo a musím Vás předem uklidnit, že nejhůře letos dopadl při tomto druhu hry Mažír. Ten se ovšem nepočítá, protože je dospělý a nese zodpovědnost sám za sebe 🙂 Ovšem, když jsme mu štrikovali odřené, promodralé, zakrvácené koleno a holeň, bylo mi ho trochu líto 🙂 No a potom jen drobné oděrky a jedna hyperventilace. Nic, co by stálo za ztrátu času psaním a Vašim čtením. NAŠTĚSTÍ!!! V 15:45 odjíždím pro ranní zeleninu. Tedy tu dnešní, ne tu zítřejší. 🙂 Trochu logistický problém na straně dodavatele…  Tábor na chvíli ztrácím z dohledu, ale nic zásadního se bez nás neděje. Svačina, hry, pohoda. Polojasný den s příjemnou teplotou skýtá spoustu možností k různým hrám, centrální očistě těl. (myšleno postupné, nikoliv hromadné! 🙂 ) K večeři budou různé druhy táborových pomazánek. Kuchařky žádné polotovary nepodávají. Divím se, že si ještě sami nestloukáme máslo a nedojíme místní kravky, ovce a kozy. Zvěřinu máme pouze, když s Tichem ulovíme srnku cestou na nákup. Jsme soběstační. Ale zpět k večeři. Pomazánky, za všechny uvedu česnekovou a vajíčkovou, jsou skvělé. Dovolím si to napsat před večeří, protože to tak prostě bude! Jediný zádrhel byl s vajíčkovou pomazánkou. Ráno nám paní Vendulka (vedoucí místního hypermarketu) sděluje, že ten jejich dodavatel není schopen poslat na pustý ostrov pažitku. Neslýchané! Paní vedoucí nelení a kosou sklidí vlastní záhon pažitky a obětavě nám jí věnuje do pomazánky pro 80 hladových krků. Prohnat COOP kasou to nejde, takže se budeme muset nějak revanšovat. Například srnčím masem nebo vlastním máslem. Uvidíme, co budeme mít vyprodukováno dříve 🙂 Vím, že večeře bude skvělá, ale co se bude dít po ní netuším, takže zbytek večer. PŘÍJEMNÉ ODPOLEDNE….

7.7.2022 Čtvrtek –
Dnešek je na zážitky a vtipné historky poměrně nudný. Prší a venku se setmělo… Jo, Kryl to vystihl pěkně. Není to sice nic děsného nebo něco, s čím bychom si snad neporadili, ale museli jsme se trochu obléknout a izolovat proti dešti. Teplota v noci si opět sáhla na 8°C, což opravdu není nic moc. Teplota přes den někde 12 – 14°C, také žádný šlágr. Dopoledne máme program po družinách. Veverky a Rysové odchází omrknout rodinku hnízdících orlů. Nachází na hnízdišti pouze jeden kus nejasného pohlaví a stáří. Hnízdo je vysoko v koruně vysokého modřínu. Ostatní družinky hrají stolní hry, plní odborky. Anti přináší „výtvarno“. Má to pěkně připravené a zabaví tím spoustu dětí. Během celého dne se postupně střídá déšť, vítr, celkem klid a stále dokola. Já s Tichem jedeme na „standardní“ nákup, alespoň jsme si to mysleli 🙂 Vše probíhá zdánlivě hladce. Návštěva Coopu v Nečtinech, naše domovská prodejna, vztahy výborné, řekl bych nadstandardní. Personál velmi vstřícný, ochotný. Po prodejně a ve skladu se pohybujeme jako doma. Přeci jen se 20 let známe 🙂 Jedeme do masny p. Jirgla v Manětíně. Není to obchod, ale výrobna. Klasická rampa, kancelář, skvělá vůně, príma produkty. Dnes máme pouze sekanou, dvě přepravky. Dokupujeme pár věcí v lékárně a v Coopu v Manětíně. Bankomat u pošty svítí, dokonce nám i vydá hooooodně vysokou částku. Naštěstí alespoň v bankovkách s Destinovou, Masaryk by se tu utrácel velmi těžko. Je cca 9:30 a pošta standardně nemá dnešní dopisy ani balíčky, a tak nic nebereme. Odjezd domů na Borneo. Přijíždíme do tábora a vykládáme totálně plné auto. Katka se jde podívat na sekanou. Mrkne do bedny, na nás, do bedny, na nás a ptá se, jestli to je správné množství. Jasně, myslím si. Na objednávce je 12kg. Těžkáme bednu a v tu chvíli nám dojde, že to asi úplně 12kg není. Spíš tak 24 🙂 Ano, slečna v masně si plete KG a KS, hlavní vedoucí platí všechno, co se po něm chce a závozník Ticho naloží všechno, co se mu dá. Akorát Katka má s 24KG sekané trochu problém. Vychází to cca 315g na trosečníka. No a to je opravdu velká porce. Obzvlášť, když si u ní představím malé světlušky, které neváží o moc víc. V kuchyni hrobové ticho. Nikdo nevtipkuje, všichni se diví, jak k tomu může dojít. No nic, voláme do masny, slečna se směje a říká, ať to přivezeme. Sedáme do vozu a valíme směr Manětín. Sekaná vrácena, peníze také. Všichni spokojeni. Když už jsme zase v Manětíně, vyzvedáváme dnešní poštu. Alespoň k něčemu ten výlet byl dobrý. Přijíždíme do tábora a já zjišťuji, že k obědu jsou sladké jahodové knedlíky! Začínám litovat, že jsem si jednu šišku sekané, která má být s chlebem k večeři nekoupil i k obědu. Otírám sliny, které mi tečou při pomyšlení na teplou sekanou s hořčicí a chlebem a jdu vstříc pinpongovým míčkům zajitým jahodovo-smetanovým přelivem. Mám je rád, ale sekanou radši 🙂 Při letmém průzkumu zjišťuji, že bych mezi muži prodal šišky dvě. Příště… Během oběda padá táborový rekord v pojídání pingpongových míčků s jahodami. Novým rekordmanem se stává Vojca (možná Špekof. Ještě zjistím) s 52ks, důrazně upozorňován všemi dospělými, ať s nevolností za Masařkou ani nechodí. Kupodivu mu nic nebylo a nějak to rozchodil. Měl štěstí, pršelo i odpoledne, a tak nemusel běhat po lese a trávil při prodluženém poledňáku a odpoledním klání v hazardním Bingu. K večeři vytoužená sekaná s vývárkem. Co víc si přát. Snad jen točenou Plzeň 🙂 Od 19h hrajeme až do večerky na kytary a jsme rádi, že máme tak velký zpěvník. Opět 4 kytary, ukulele a plná jídelna sboru. Nikdo nikoho nenutí, ale je nás tam opravdu hodně. Bambini di Praga by se divili, jak zpívá sbor Balvani di Nečtiny! PECKA!!! Ve 22h jdou děti spát. Teď je 23:08h, jsem rád že hlavou nerozbiju notebook, tak asi půjdu spát. Letos prvně „dnes“. Spaní „zítra“ už mám plné zuby. Mějte se fajn a omlouvám se, že jsem psal o sekané a ne o Vašich dětech. Zítra se polepším. Dnes se opravdu nic zásadního nestalo. Všichni zdrávi, slzy žádné. Občas tedy spíš smíchy… DOBROU NOC!!!

6.7.2022 Středa –

S údivem ráno zjišťuji, že všechny ohně hoří a na louce je dřeva ještě na jednu noc 🙂 Splnili všichni. Nikdo neusnul, nikomu oheň nezhasl. Kupodivu byl v táboře naprostý klid. Přesně podle instrukcí.  

Ráno na teploměru opět 13°C. Paráda. V noci lehce pršelo, ale naše táborníky to nerozhodilo. U ohňů bylo opravdu teplo. 
Dnes je den mrkve. Je to taková tradice. Vždy, když je ke svačině mrkev, Veverky vyráží kácet strom pravěkými primitivními nástroji. Rámovou pilou a sekyrou. Opět úspěšně a opět bez zranění. Chválím 🙂

Dopoledne přijíždí Matěj N. a pár dní s námi na táboře stráví. Lvi se tedy rozrůstají na 2ks. Jsem rád, že dospěláci si cestu k nám stále nachází. Topola a Fanouše už za Lvi tak striktně nepočítám, protože mají svoje družinky.
Na opuštěném ostrově je potřeba lovit a bránit se. Dopoledne vyrábíme zbraně pro boj na dálku. Luky, šípy, oštěpy, tomahawky a podobné palné zbraně. Boduje se funkčnost, estetika (zejména pro děvčata) a schopnost boje. Motto CTH je „Kdo přežije Nečtiny“, tak je to prozatím trochu „chlapská“ zábava, ale děvčata vypadají spokojeně také. Máme v záloze i dívčí etapy 🙂 Po obědě probíhá druhá část etapy CTH. S vlastnoručně vyrobenými zbraněmi vyrážíme na lov. V lese vede lovecká stezka, na které každý táborník může ulovit kance, zajíce  veverku. Na každé zvíře má 2 pokusy. Jen Míša Haspeklo, který našel imunitu si může „vystřelit“ na každé zvíře 3x. Má výhodu jednoho hodu na každé zvíře. Teprve praxí se dá ověřit funkce jednotlivých zbraní. Některé jsou doslova tragické, jiné by asi opravdu zajíce a veverku zabili! Měl jsem se proto hodně na pozoru, ne snad, že bych byl podobný kanci, ale u některých lovců nebylo jednoduché odhadnout co a kterým směrem poletí. Soutěž v lovu na vedoucího tábora nebyla vypsána, takže bych byl bez bodového ohodnocení 🙂 Naštěstí jsem přežil. Kanci, zající a veverky však ne. Měli jsme vyřezaná zvířata z překližky a na kladkách je posílali po laně. Lovci lovili, počítaly se zásahy hrotem, případně tomahawkem. Naštěstí k úhoně přišla jen dřevěná zvířata. (tvůrci této CTH prohlašují, že během přípravy, ani realizace CTH nedošlo k žádnému úmrtí, ani zranění živých zvířat. Se zvířaty bylo zacházeno humánním způsobem. O organizátorech se to ovšem prohlásit nedá :-))
Před večeří probíhají různé známé i neznámé hry a soutěže např. Molekuly, Maso v kruhu, Cesta paměti atd. K večeři jsou šulánky s mákem a květákovou polévkou. Po pudinku ke svačině musí být každý táborový vegetarián nadšený. Dojem ovšem trochu kazí výborné kuřecí na kari s rýží a ananasovým kompotem k obědu. Večer hrajeme v jídelně na kytary až do večerky. Většina je mrtvá po včerejší etapě. Porada vedení a většina odchází spát. pomáháme Martině s hlídkou a v 0:30 uleháme. Teplota stále klesá, ale teď je 8°C 🙁 Opět nás zřejmě čeká mrazivá noc. Uvidíme, co na to teploměr u lednice, ten má paměť. Ráno dám vědět, na kolik stupňů jsme se k nule v červenci přiblížili 🙂
DOBROU NOC…

5.7.2022 Úterý – Noci na Borneu nejsou letos tak chladné, jako v minulých letech. Probouzíme se opět do krásných 13°C. Den začínáme slunným focením celého tábora. Kdo ví, jak bude na Borneu příští týden. Navíc jsme tu v nejsilnější letošní sestavě. Mírná obměna zejména dospělého osazenstva ostrova nám pozmění počty. Dopoledne probíhá program po družinách a různé drobnější práce pro starší. V dopoledních hodinách pár nešťastníků smaží v nesnesitelném Bornejském vedru řízky z ulovených exotických ptáků, které by mohly evropanům připomínat kuřata. Vedro v naší improvizované kuchyni je nesnesitelné a Růžin s Tichem jsou rozpálení do ruda. Další etapa bude o ohni. Ten je na pustém ostrově zásadní. Pro přípravu stravy i pro noční bezpečí. Trosečníci mají za úkol během 20 min nanosit z lesa co nejvíce dřeva na oheň tak, aby jim vydržel do zítřejšího rána. Nikdy bych nevěřil, kolik ho zvládnou za tak krátkou dobu nanosit. Škoda, že to takto neprobíhá i při přípravě dřeva do kuchyně nebo na slavnostní oheň 🙂 Nyní už jedině formou soutěže, ušetříme spoustu času. Po nanošení dostávají ještě hodinu na nařezání, přípravu ohnišť, třísek atd. Nesmějí už ovšem do lesa a při noční části smí používat jen to, co si připraví teď. Mysleli jsme, že je tato část nebude bavit, ale všichni se do toho vrhají poměrně s nadšením, řežou rychlostí motorové pily a štípou rychleji než štípačka. Sledujeme je bedlivě, upozorňujeme na technologické chyby a Masařku k nim raději nepouštíme. Jistě by to jako zdravotnice s vidinou úrazů těžce nesla 🙂 Jako zázrakem se nikomu nic nestalo, asi při nás stáli Bornejští bohové! Po hodině jsou ohně vzorně srovnané a mají podle velikosti roztříděné hromádky dřeva a chrastí. Kapitáni rozdávají jasné instrukce na večerní část. Přeci jen udržet oheň do budíčku a navíc posunutého na 8h nebude jednoduché. Základním pravidlem je, že musí být vidět plamen, u ohně se musí vystřídat všichni a maximální délka pobytu jednotlivce u ohně nesmí přesáhnout 2h. Je jasné, že ti nejstarší by nešli spát vůbec 🙂 Máme připraveno, jdeme hrát další hry. Po obědě si pro nás Veverky připravují hru pro celý tábor – „50 nesplnitelných úkolů„. Pokud se to celému táboru podaří v časovém limitu splnit, dostaneme všichni sladkou odměnu. Musím tedy říct, že některé úkoly jsou opravdu vypečené. Schválně se mrkněte na obrázek. Po cca hodině se nám daří VŠECHNY úkoly splnit a jdeme tedy porcovat sladkou odměnu. Děti se na trojúhelníčky čokolády vrhají jako lačné saně. Asi se projevuje nedostatek cukru v podobě různých slazených limonád, sušenek atd. Při téhle soutěži byla opravdu velká sranda. pozorovat například partičku pubescentů, jak se 3 minuty smějí na špalek práce a vzápětí jdou ve smutečním průvodu za neboštíkem a brečí jako profiplačky Vás rozhodně nemůže nechat v klidu 🙂 🙂 🙂 Některé úkoly jsou opravdu těžké. Například navlékání korálků, nebo chůze na chůdách v délce naší jídelny. Vymydlit mýdlo není také úplně jednoduchá kratochvíle. Naštěstí někoho napadá, že se dá rozdělit na více kusů a můžeme spolupracovat. Pokračujeme různými hrami. Před večerkou plníme sliby. Tuto tradici nesmíme vynechat ani na Borneu, kde bojujeme o holé životy a přežití.

Večerní etapa začíná. Svoláváme všechny k ohníčkům. Rozdáváme krabičky se třemi sirkami, jen jedna skupinka jich má 5, protože se Ruby podařilo najít imunitu. Získává individuální body a navíc 2 sirky pro tým. Zažeháme připravené hromádky. Dvěma týmům se to daří na první sirku. Poslednímu na druhou. Skvělé skóre na to, že mají jen zdroje z lesa bez papírů, Pepa atd. U ohníčků zůstává první hlídka a ostatní jdou spát. Mají rozdělené směny a nesmějí být u ohně déle než 2 hodiny. Hlídku v táboře mají Rysové, a tak hlídám já 🙁 Vedoucí odpadají kolem půlnoci a já s Tichem držíme do 1:30. Dobrou noc.

4.7.2022 Pondělí – Dopisuji

3.7.2022 Neděle – Po klasické tropické noci s teplotou 8°C! se probouzíme do jasného rána. Noční kosa předznamenává jasný a velmi teplý den. Dopoledne musíme ještě trochu pracovat, abychom náš St. Brezin Camp trochu dodělali. Musíme dostavět nějaké stavby, připravit zahajovací oheň na oslavu přežití pádu letadla, nachystat dřevo do naší kuchyně a další velmi oblíbené činnosti 🙂 Po obědě trosečníci vyráží stavět do pralesa příbytky, ve kterých budou v týmech nocovat. Nevíme přesně kdy, ale spát v nich určitě budou. Samozřejmě vybereme noc, kdy bude pořádná zima a pořádný slejvák, aby si uvědomili, že se o sebe musí postarat 🙂 🙂 🙂 Snad každý pochopil trochu sarkasmu 🙂 Po svačině se ochlazujeme hrou „velbloudí karavana“. Vedro na louce je pěkné, ve velitelském stanu teplota dosahuje příjemných 40°C. Na dlouhé startovní čáře se seřadí půlka tábora a ta druhá jim umístí ešus plný vody mezi lopatky a úkolem velblouda je donést ešus do cíle. No, je to trochu stresík, trochu mokrých zad, ale o srandu není nouze. Vždy se tato hra zvrtne v totální vodní bitvu, ale dne jsme to zatrhli. Musíme dostavět přístřeší, tak se hra v bitvu zvrtne jindy 🙂 Třeba zítra…
Večer proběhl slavnostní oheň, zapalujeme již po 20h, chceme si ho pěkně užít a nechceme děti zahánět hned spát. Alespoň se unaví a nebudou ráno strašit od 6h 🙂 Trochu posouváme večerku. Zpíváme, hrajeme, je sranda. Máme táborový zpěvník s více než 90 písničkami a tak hrajeme na 4 kytary a ukulele na přání a pro velké až „do zítra“. Tedy jen pár minut do druhého dne. Také se chceme vyspat. Dnešek trochu zkracuji, abych dohnal spisovatelský i spánkový deficit… DOBROU NOC

2.7.2022 Sobota – Všichni účastníci expedice Borneo 2022 dostali do svých poštovních schránek letenku a e-mailem pokyny k odletu. V nich stálo, že sraz je na letištním terminálu Rudná střed v 11:40. Až na pár vzácných výjimek byli všichni u gejtu připraveni na odbavení včas. Mnozí i se značným předstihem. Není se čemu divit, protože nízkonákladová letecká společnost Borneo airlines nemá možnost rezervace palubních sedadel, a tak je včasný příchod nutný! Oproti původně plánovanému stroji nakonec přiletěl stroj sice starší, bez klimatizace, ale zato s pilotem „pohodářem“. (Tomu se pokud toto čte omlouvám, za nerozloučení). Pasažéři u gate „V Aleji“ jsou vzorně připraveni, mají všechna potřebná víza, a tak kapitán letadla mr. Bobes zahajuje nástup do přistaveného aeroplánu. Pozemní personál provedl vzorné naložení bagáže. Aeroplán se nakonec podařilo nastartovat a úsměvy na tvářích rodičů naznačují, že k odletu dětí zřejmě úspěšně dojde. Rodiče zatlačují slzy radosti z vidiny 14 pohodových dní, děti a vedoucí zatlačují slzy z nervozity před cestou do dalekého neznáma. Snad se let podaří a éro doletí tam, kam má. Držte jim palce!

Letíme nad Plzní, míjíme Škodovku, Prazdroj, Amfiteátr Lochotín i ZOO. Let probíhá naprosto hladce. Stevardi roznáší teplé nápoje pasažérům. Studené nápoje jsou bohužel nedostupné, vzhledem k absenci lednice, WC a klimatizace ve stroji, se není čemu divit. O teplé nápoje nemá nikdo překvapivě zájem. Pasažéři situaci zvládají bravurně a stevardi s nimi nemají mnoho práce. Část osádky spí, část se druží a prohlubuje již tak pevná přátelství a spojenectví. Ta se budou během expedice na Borneu hodit. Míjíme LKUN (Letiště Úněšov) a letíme nad hlubokými pralesy, širokými a divokými řekami s vodopády a sledujeme exotická zvířata. Na zemi i ve vzduchu. Náhle z pravého motoru vyšlehne plamen a motor Rolls-Royce vypovídá službu. Mezi cestujícími se začíná šířit panika a zoufalství. Zkušený kapitán zastaralého letounu Mr. BOBES však s ledovým klidem svůj stroj dál řídí směr LKBR (letiště Březín), vždyť má ještě jeden motor a ten letadlu stačí. cestující se uklidňují a let se opět vrací do normálu. Po chvíli ovšem vypoví službu i druhý, zřejmě špatně udržovaný motor! Situace začíná být kritická! Cestující křičí, panikaří, stevardi se je snaží uklidnit, ale marně. Zkušený kapitán přechází do klouzavého letu nad rozlehlým pralesem. I jemu je již jasné, že toto nemůže dobře dopadnout!!! Nakonec svým strojem škrtá o špičky stromů a o chvíli tvrdě naráží o zem. Letadlo se rozpadá a pasažéry tvrdě zachytávají pásy. Jako zázrakem všichni přežívají, ale s různě vážnými zraněními. Pro představu přikládáme přesnou polohu z černé skříňky letounu: 49.9243128N, 13.1589744E Všichni členové expedice i personál se rozdělují do dvojic a různě zranění vyráží pěšky směr základna expedice v dalekém St. Brezin camp. Čeká je dlouhá cesta pralesem se spoustou nástrah. (chvíli svázané ruce, chvíli svázané nohy, chvíli nevidí jeden, chvíli druhý). Po cca hodině chůze docházejí do cíle. Bohužel St. Brezin camp je ve značně poničeném stavu po poslední tropické bouři a výletníci musí zajistit nocleh sami. V tuto chvíli se z expedice Borneo stává „Kdo přežije Nečtiny“. Je to jako ze špatného filmu a nebo z nějaké reality show. Jsme zvědaví, jak si s tím expedice poradí. První kmenová rada probíhá již první večer, ale na té naší nikdo vyřazený nebude a domů nepojede 🙂 Probíhá první rozdělení do týmů (to se bude každý den měnit) a všeobecné poučení o život na ostrově. Kolem 22h přilétá soukromým tryskáčem Mr. Smid se svým osobním pilotem. Na osvětlení ranveji LKBR nemá problém přistát. První den končí, vyvíjel se k úžasu cestujících úplně jinak, než předpokládali, ale vypadají i přes zranění spokojeně! Přejeme Všem KLIDNOU NOC!

---

DOKUMENTY KE STAŽENÍ

Balvaňácký BAZÁREK ZDE

Fotky předvoj – ať víte, co a jak 🙂

Termín expedice: 2.7. – 16.7.2022

Sraz k odletu: 2.7. v 11:40 za školou – ULICE V ALEJI !!!
zavazadla s sebou!!!
Děti letí v balvaňáckém tričku. Pláštěnku, pevné boty k odletu (žabky a sandály zabalte do kufrů!), a jakýkoliv šátek, přecejen je to exotický ostrov a expedice začíná již odletem!!!

Informace pro rodiče „na ledničku“

K letadlu:

1. Přihláška na expedici (kdo neodevzdal)
2. Posudek o zdravotní způsobilosti dítěte k účasti na zotavovací akci
3. Dotazník o zdravotním stavu dítěte
4. Prohlášení o bezinfekčnosti covid-19
5. Zdravotní kartičku
6. Léky (označené)

---

Přihlášky na expedici prosím odevzdejte co nejdříve! (Vedoucímu, nebo Iky ve škole na recepci)
Platbu prosíme ideálně do konce května, nejpozději však do 10.6 !!!
Řešíme jeden velký Airbus A380 (místo 2x Boeing 737) k odletu tam a jednu menší Cessna 680 (místo Boeing 737) pro návrat.
Promyslete prosím již nyní, jestli si pro dítě zaletíte na Borneo sami a pomůžete s likvidací základny. Budeme to chtít asi vědět dříve 🙂

Cena expedice pro děti 3800 Kč. Za 18+ 2500 Kč

Pro platbu můžete použít PLATEBNÍ PORTÁL, který nám identifikaci platby značně usnadní! Je možné platit platební kartou, nebo převodem z účtu. Je to pro Vás velmi jednoduché a BEZPEČNÉ!
(preferujeme tento způsob)

Případně prosíme poslat peníze na střediskový účet: – 2500781391/2010, var. symbol = RODNÉ ČÍSLO, SS = 101

V případě platby za více sourozenců stačí rodné číslo alespoň jednoho z rodiny.

V případě, že budeme nuceni tábor zrušit, poplatek budeme vracet. Je předpoklad, že bude NUTNÉ účastníky před odjezdem na tábor otestovat. Přesné požadavky bohužel nyní neznáme.

DOKUMENTY KE STAŽENÍ

PŘEDVOJ
Nakládáme věci u klubovny v pátek 24.6. v 17h a odjíždíme na tábořiště. Tam stavíme pouze jídelnu a probíhá diskuze nad táborovými tématy a krásou okolní přírody. V sobotu 25.6. v 8h, je sraz u „Bramborárny„, kde probíhá nakládání a převoz věcí na tábořiště. Během soboty se snažíme postavit co nejvíce věcí tak, abychom cca v 17h skončili. Dále probíhá zhodnocení pracovních výkonů a udílení diplomů za pracovní nasazení 🙂 Opět u ohně… V neděli již většinou dokončují jen členové střediska (ale není to podmínka). Budeme velice rádi, pokud nám v jakékoliv fázi předvoje pomůžete. Třeba jen na část víkendu, případně s nakládáním u klubovny. Celý tábor je koncipovaný jako nízkorozpočtový v divoké přírodě, kde teď krom starých lávek není NIC. A tak opravdu pomoc potřebujeme, odměnou Vám za to bude soudek dobrého pivka a 14 dní pohody bez Vašich dětí 🙂 🙂 🙂
VĚCI DĚTÍ
pokud víte, že nebudete doma potřebovat matrace, holínky a jiné rozměrné věci dětí, zabalte je prosím do pytle a přineste v týdnu před předvojem do klubovny, odvezeme je na tábor předem, kapacita aut při odjezdu na tábor je omezená. Nemusíte mít strach, jsou bezpečně uložené a hlídané!
ODJEZD DOMŮ
na to je ještě brzy, ale budeme opět rádi za sobotní pomoc. Info zašleme a bude v průběhu tábora na webu. 
Děkujeme za pozornost a buďte v klidu, nějaké info ještě přijde 🙂 Máte dotazy? Nenechávejte si je pro sebe a zeptejte se 🙂

Budete-li mít nějaké dotazy, pište, volejte 🙂