Všechno začalo tím, že nám firma, zabývající se půjčováním rekvizit filmařům, nabídla větší množství zbylých svíček. Řekli jsme si, že svíčky rozhodně využijeme a na nabídku jsme kývli. To jsme ale netušili, jak ohromující množství svíček to je. Když je Alfi z Hýskova přivezl, napočítali jsme dobrých dvacet krabic od banánů plných většinou velkých tlustých svíček. Bylo nám jasné, že takový počet nejsme schopni využít a začali jsme přemýšlet, co s nimi. Jako dobrý nápad se jevila výroba zákopových svíček pro Ukrajinu. Jedná se vlastně o plechovky, do kterých se jako harmonika naskládá tlustý karton, z kartonu se rovněž vytvoří i knot a celé se to zalije voskem. Vojáci si s nimi pak v zákopech mohou svítit, ohřívat si na nich jídlo nebo se prostě jen hřát.
Postup výroby jsme si hned zjistili, teď kde ještě sehnat dostatečný počet plechovek. Díky sociálním sítím, škole, Rudňáčku i vlastním přičiněním jsme nakonec plechovek posbírali opravdu hodně. Aby to ale nebylo tak jednoduché, některé vyšší plechovky se museli uříznout a zabrousit, aby nehrozilo, že se svíčky převrátí. Dospělí plechovky ořezávali a brousili, děti na schůzkách do nich skládali karton, nebo rozbíjeli veliké svíčky na menší kousky, aby se daly snáze rozpustit.
Poslední víkend před odvezením svíček na sběrné místo, jsme se sešli u klubovny a vrhli se na rozpouštění vosku a zalévání plechovek. Netušili jsme, jak složité to bude. Svíčky byly tvrdé, rozpouštěly se pomalu a množství plechovek se zdálo nekonečné. Od pátku do neděle jsme se u klubovny střídali po dvouhodinových směnách a rozpouštěli a zalévali a rozpouštěli a zalévali. To co se zdálo v pátek večer nemožné, se nakonec v neděli odpoledne podařilo! Všechny připravené svíčky byly hotové. Nakonec se nám podařilo vyrobit úctyhodných 220 svíček. Doufáme, že na Ukrajině dobře poslouží.
Maky
FOTOGALERIE