Tábor Nučický Mlýn 2023 – fotky a video

POZOR ZMĚNA MÍSTA, NOVÁ ADRESA:
Junácký tábor Balvan Rudná
Žižkovo náměstí 18
364 53 Chyše

Táborové zpravodajství psané Bambasovýma očima vedoucího, zásobovače, saniťáka, údržbáře… (záleží na únavě, času, náladě. Za nepravidelnost se omlouvám!) Omluvte prosím přýpadné chibi a překlepi. Píšu to většinou „nahonem“ nebo nahonem a navíc na mobilu… 🙂

FOTOGALERIE – první várka

Nučický mlýn z výšky


Informace k sobotnímu odjezdu domů:
Sraz rodičů NEJDŘÍVE v 9:00h na louce!!! Důvodem je snídaně, nástup atd. MAPA ZDE Dříve prosíme NE. Děkujeme 🙂 Opatrně s nízkými auty u sjezdu na louku! Sjezd je lepší od Žihle, ale celkově je lepší cesta od Chyše. Od Chyše je lepší tábor přejet a po 200m se otočit. Nechám na Vás. Zabaleno bude rychle. Nejdříve zabalíme děti, potom naložíme auta a poprosíme co nejvíce lidí o přejezd i s dětmi do Březína na vyložení náklaďáků. Potom již nebude potřeba se vracet na louku a my Vám moc poděkujeme za pomoc.
Těm, co pojedou domů autobusem, budeme informovat rodiče o příjezdu individuálně. Příjezd cca 13-14h, ale čas bude jen orientační!!! Poprosíme Ty, co budou mít děti u autobusu o pomoc s úklidem věcí… Díky předem VŠEM!

15.7. Sobota – A je konec, déle tu být nemůžeme. Musíme se vrátit ke každodenním povinnostem. Do normálního života, ve kterém je potřeba občas řešit i jiné věci. Je to škoda. Myslím, je to „můj“ blog, psaný mýma očima, že se nám podařilo vytvořit 14 dní pohody pro Všechny zúčastněné. Bylo nás 85 a tak je jasné, že to statisticky nemohlo mít 100% účinnost, ale my jsme se o to snažili na 150%. Tak snad jsme nikoho neodradili a budeme doufat, že se příští rok sejdeme v podobné pohodové sestavě, doplněné o nováčky, kteří nemohli nebo nechtěli letos jet! Kam? Tak to je zatím ve hvězdách, ale když se nám podařilo přemístit tábor pro 85 lidí během měsíce, tak snad za rok to dokážeme také!!! Moc děkuji Všem rodičům, kamarádům táborníkům za bleskové bourání a úklid!!! Již teď se můžete těšit na stovky fotek a videí. Ty je ovšem potřeba nejprve zpracovat, tak rosíme o trpělivost 🙂 Moc děkuji té spoustě dospělých – vedoucích, „táborovkářek“, kuchařek, zdravotnic, pomocníků, „údržbářů“, a prostě VŠEM co přiložili ruku k dílu! Bez nich bychom byli my i vaše děti nahraní!
Tak teď již jen poslední „Dobrý večer, dobrou noc, dobré ráno a případně dobrou chuť.“ Skončil tábor Nučický mlýn 2023, ať žije Tábor „Kdekoliv“ 2024!

14.7. Pátek – Noční minimum 6°C. Opět jsme se v noci trochu ochladili. Postupné balení. Je to neuvěřitelné, ale zítra jedeme domů 🙁 Uteklo to. Víc než jindy! Dopoledne jsme hráli celotáborový Brännball. Trocha toho sportu nikomu neuškodí. Zoceleni těmito vedry je to pro nás brnkačka! Ale 22°C by bylo lepší. No, taky mohlo 14 dní pršet a být 10°C a na řeku bychom se chodili jen dívat. Člověk je věčně nespokojený tvor! Po výborných kuřízcích a brkaši k obědu jdeme hrát „koulové vlajky“ do remízku nad táborem. Terén je v kombinaci s teplotami doslova vražedný. To je jediná nevýhoda tohoto místa. Být chladněji, přesun na herní lokace by byl snesitelnější. Nu což, jsme skauti a ne žádné bábovky! 🙂 Hra je celkem poklidná a já v táboře jsem trochu jako „na trní“, jak to probíhá. Skoro vždy se u těchto masových her něco stane. Viz. třeba naše táborové stehýnko. To byl ovšem extrém! Přeji rychlou rekonvalescenci a posílám pusu!!! Máme službu a tak chystáme večeři. Najednou zazvoní telefon. Volá Hanička, trochu se děsím, co se stalo. Naštěstí se jen ptá, „Že by dali ještě jednu hru a potom se vrátí na večeři“. No, trochu ve mně hrklo, ale po uklidnění schvaluji pozdější návrat. Samozřejmě po konzultaci s šéfkuchařkou. Tím se nám lehce nabourává večerní program. Po večeři následuje vyhlášení výsledků obou CTH. Po nástupu ještě místo buřťáku, který byl kvůli zákazu pálení zrušen, rozdáváme odborky a vyhodnocujeme úklid, otužilce atd. Ke kytarám se dostáváme až ve 21:15. Setkává se to s lehkou kritikou našich fanynek. Přecijen se těšily na dvouhodinový, skoro vyprodaný koncert. No, něco s tím uděláme. Hrajeme v největší možné sestavě. Kytaristi Anička, Míša, Fanouš, Růža a moje maličkost. V pozadí třímá utlumené ukulele Matěj. Kombíčko na ukulele by se hodilo, ale vzhledem k tomu, že hrajeme v jídelně, je i on slyšet! Mladší Péťa na své nejlepší muzikantské roky ještě čeká a tak alespoň s námi zpívá 🙂 První signály večerky úspěšně ignorujeme. Asi k nevoli vedení, ale je poslední den, beru to na sebe… Druhá večerková výzva ve 22:30 se opravdu nedá přeslechnout a tak odesíláme ty nejmenší chrnět. My hrajeme vytrvale dál osvědčené táborové pecky a vypalovačky. Je to poslední večer, chceme si jej užít i bez ohně. Musím tedy říct, že Vaše děti krásně zpívají! Večerní kytarohraní je celkem oblíbené a myslím, že i díky zpěvu, na vysoké úrovni. Je to opravdu pecka. Docela rád bych si to zopakoval i během roku. Snad bude na zářijové víkendovce dost prostoru na hraní a zpěv. Ve 22:45 uticháme úplně. A zítra domů 🙁

13.7. Čtvrtek – Noční minimum vysokých 14°C. Čekali jsme bouřku, ale nepřišla. Dopoledne i odpoledne probíhají etapy CTH. Klasické koupání a aktivity ve vedru. K obědu vdolky. Odpoledne bohužel odjela Ema s podezřením na angínu. Přejeme brzké uzdravení! Večer máme rozlučkový oheň. Bohužel takový improvizovaný, až bych řekl komický. Bohužel máme zakázáno rozdělávat ohně. Při pohledu na louku si to ovšem zakazujeme i bez nařízení od kraje! Nechceme být na titulních stánkách novin kvůli vzniku požáru. Během ohně rozdáváme Tři kapky rosy, Tři bílé tesáky a vyvrcholením jsou i Tři orlí pera. Finišujeme Tajného přítele a další oficiality. Potom se přesouváme do jídelny, kde až do půlnoci hrajeme na kytary. U našeho improvizovaného ohně byla celkem zima. Na pátek bohužel rušíme buřťák a tak budeme opět hrát na kytary v jídelně.
Zbytek z tohoto dne možná dopíšu jindy…

12.7. Středa – V noci asi hodinová bouřka. Bez jakýchkoliv škod, nemělo smysl ani vylézat ze spacáku. Nuda 🙂 Šup šup na nákup, pro vodu, s odpadem a rychle „domů“. V táboře se připravují balíčky, dolaďuje se trasa. Přijíždíme po nástupu a tak relativně rychle vyrážíme. V táboře krom Masařky a Ticha zůstávají Ti, co nezvládají vedro uplynulých dní. Jsou asi tři. Nic zásadního, únava, bolest hlavy atd. Necháváme je odpočinout. Vyrážíme. Skoro všichni jdeme různými trasami směr Rabštejn nad Střelou. Je to blízko, koupání pod mostem, restaurace a cukrárna. Co víc si přát. Jedině Coop, ale to máme smůlu. Nejbližší je buď v Chyši nebo Žihli, ale i Ti nejotrlejší návštěvu tohoto hypermarketu (viděného táborovýma očima), kvůli vedru a cestě částečně po silnici vzdávají. Je jako v prádelně, teplota vystoupala, ale po noční bouřce je to opravdu jako v tropech. Potíme se i při chůzi po rovině. Docházíme s Alfim a se zbytkem Rysáků, což jsou v podstatě dospělí kluci do Rabštějna. U mostu i v restauraci je plno. Všude, kam se podívám, vidím někoho v zeleném tričku. Na toto malé městečko se přivalilo něco zeleného, co připomíná nálet kobylek. Koupání se odehrává plněv naší režii, „pláže a slunečníky“ plné našich. Kdo zná koupání pod mostem v Rabštejně, pochopil FTIP, kdo ne, může si představovat třeba pláže Blanc Sablons v Bretani. Voda je totiž podobně „teplá“. Nebudu mu tuto představu brát 😊 Vzhledem k tomu, že jsme zvolili nejdelší trasu, přicházíme poslední. Koupání vynecháváme. Jsme totálně vyprahlí. Svojí lahev jsem půjčil neteři, takže jdu nasucho. Těším se do restaurace! Po příchodu do restaurace U kamenného mostu vidím samá zelená trička! Žádný volný stůl, prostě plná zahrádka! Ne, to se může stát jenom nám. Asi vypadáme dost mrtvě, tak se jeden náš stůl zvedá a jde se koupat. Budu tomu věřit, je to lepší, než si myslet, že vypadáme tak zdrchaně a je nutné nás pustit sednout😊 Hospoda má žně. Kofola, malinovka, hranolky, smažák, co víc si přát. Zcela vyprahlí si objednáváme 5x velkou kofolu. „Nemáme!“, co na tom, že jí u vedlejšího stolu mají všichni. „Ok, tak 5x malinovku“. Ta se nestačí na stole ani ohřát a je po ní! Ani ne po 5 minutách servírka nese asi 5 kofol k jinému stolu. Ani teď, druhý den po výletě nechápu PROČ! Proč zrovna pro nás 5 nebyla! 😊 Barva pleti, věk, hloupý pohled, nechápeme a všichni hledíme na tác orosené kofoly vedle u stolu. Objednáme jídlo a pro jistotu si dáme Bakaláře. Malinovky bylo dost. Po jídle se jdeme i my koupat. Pláže zejí prázdnotou jako v Chorvatsku v listopadu, je to fajn. Po koupačce jdeme směr centrum tohoto velkoměsta. (pozn. redakce: Rabštejn je historicky nejmenší evropské město!) Přicházíme k zavřenému muzeu a totálně přeplněné cukrárně. Nechávám se svým synem pozvat na zmrzlinu a kávu. Proti společnému obědu je to trochu finanční nepoměr, ale přeci se nebudeme handrkovat o nějakou tu stokorunu 😊. Zmrzlinu mám asi po roce, je fakt skvělá. Nechávám se vyhecovat Fanoušem od Mravenců a dávám druhou zmrzlinovou rundu, teď již za své! Platím poslední a omlouvám se kavárníkům za celodenní přeplněnost jejich krásné kavárno-cukrárny. Říkám, že již budou mít klid. Dostává se mi odpovědi, že tam nejsou kvůli klidu, ale kvůli obchodu 😊 Tak to můžu být v klidu já. Dnes to byl pro Rabštejnské podnikatele skvělý den! Prohlížíme centrum, hrad a jdeme domů. Míjíme tábor Metroprojektu a jsme skoro doma. Jdu po červené, kde ještě před dvěma dny vedla značená turistická stezka a dnes je tam mítina. Lesáci za to celkem vzali. Ještě, že jsme tamtudy poslali tesáky a kapky minulý týden. Nevím, jak by dopadl průchod středem těžby. Naprosto neznačené pracoviště. Nebylo by to asi moc vtipné. Jsem dospělý, s pudem sebezáchovy a nějakou tou zkušeností, ale co na to 12-ti leté děti radši nedomýšlím. Je jisté, že bychom je tamtudy neposlali, protože harvestor i motorovky jedou na plné obrátky a je to krásně slyšet i vidět z tábora. Zažil jsem těžbu v Rakousku a Německu a již 500m předem jsem věděl, že se tam něco děje. U nás nic. K večeru koupačka, odpočinek, pohoda.
V 18:55 přijíždí V3Ska od sousedů a nakládají naše děti na korbu a vezou je asi 400m k nim do tábora. Je to ve zdejších končinách naprosto běžný způsob přepravy táborníků. Někdo je vozí dokonce na V3S s vlekem. Jsme trochu nesví, ale mají tu s tím velké zkušenosti. Talda domluvil sportovní setkání s táborem z Buštěhradu. Proběhne mezistátní přátelské utkání našeho Áčka ve volejbalu, elévů ve fotbalu a přípravky v přehazce. Táhneme tam celý tábor a soutěžíme, hrajeme a přátelíme se. Je to super. Okujeme tábor, který je na stejném místě již od roku 1974. Mají kamennou kuchyni, ale vaří v polňačce. Jinak jsme co do vybavení na tom podobně. Volejbal i přehazku vyhráváme, ve fotbale se nám nedaří. Nevadí. Musím tedy říct, že emoce byly znát na každém kroku. Vypjatost některých situací musí řešit vedoucí. Ale nakonec jsme si to užili všichni. Je fajn sledovat sloučení dvou stejně velkých táborů a promíchání cca 160 táborníků. V Březíně to nešlo. Žádný další tábor tam nebyl… Cesta zpět opět motorizovaně, bude to pro všechny, co nebyli na vojně super zážitek. Sajtny jsou vysoké, jsem v klidu a jdu těch 400m v žabkách a přes brod pěšky. Po nástupu kytarky, ukulele, zpěv.
Dobrý večer, dobrou noc, dobré ráno a případně dobrou chuť. Mějte se fajn, už se Vám čas klidu a domácí pohody krátí 😊

11.7. Úterý – máme za sebou další táborovou tropickou noc. Teploměr se zastavil na 12°C. Dopoledne program po družinách, dokončování olympijské střelby a turnajů. Před obědem Sysifofské válení. Ne na dece, ale pneumatiky. Jsem donucen vyndat rezervní kolo z táborového Hiluxu. Není to zrovna to nejmenší kolo, co tu máme. 🙂 Vzadu na louce je připravena překážková dráha. Úkolem je v co nejkratším čase projet lehké, ale i těžší překážky. Soutěžící klasicky valí kolo před sebou. Přejíždí, podjíždí, přenáší. Skrze strouhu, slalomem, přes lávku, k Nučické lípě a zpět. Matěj bere dron a jde celý závod natáčet. Nevšímá si, že má dost vybitý ovladač. Lítá v dostatečné vzdálenosti, fotí, natáčí. Náhle se ovladač vypíná. Dron ztrácí kontakt a snaží se vrátit na místo vzletu. Přesně jak má. Došlo patrně k nepřesnosti GPS a dron se snaží přistát o pár metrů vedle. Při návratovém manévru vystoupá do 40m výšky a přelétá nad místo startu. Začíná klesat, jako vždy, ale vzhledem k posunuté poloze se snaží přistát nad vzrostlými stromy. Dosedá až těsně nad korunu a tam se zastaví, má překážku v cestě. Matěj začne lovit mobil a snaží se nouzově přistát přes mobil. To se úplně nedaří. Nezbývá, než počkat, až se dron vybije a spadne. To se mu naštěstí daří bez poškození. K obědu knedlo, zelo, vepř. Paráda. Další lehké dietní jídlo do tropických 40°C teplot. Holt dělat jídelníček měsíc před táborem není dobrý model. Kuchařky by měly využívat nejmodernější technologie v předpovědi počasí a volit jídla podle teploty. Letos bychom jedli asi jen zeleninové saláty a pili vodu. Kafe v tomto počasí je jen pro otrlé 🙂 Poledňák klasicky ve stínu, u vody. Nabíráme síly na odpoledne…


Opět nás dnes čeká pěkné vedro.

10.7. Pondělí – Po celkem teplé noci s minimem 12°C se mnohem lépe vstává. Nemáte zmrzlý obličej, kapku u nosu, červené uši. Prostě takové to klasické probuzení, kdy vám nebyla celou noc zima. Obloha je zatažená a my se těšíme na polojasný den. Ovšem hned od rána je jasné, že to bylo jen zbožné přání. Zase bude vedro! Asi ne tak hrozné, ale bude. Jsme zvyklí. Nosíme čepice, mažeme se, hodně pijeme! Dopoledne program po družinách družinách. Nestíhám všechny, tak okomentuji jen práci pro tábor. Velcí kluci připravují oheň. Štěstí přeje připraveným! Závěrečný máme ve čtvrtek, v pátek jen buřťák. Budeme doufat, že nevyhlásí zákaz pálení. Je jasné, že i kdyby nám to nezakázali z vyšších míst, bylo by to ve čtvrtek možné jen za úplného bezvětří, s připravenými kýbly a hasicími přístroji. To, že je sucho je jasné snad každému. Opatřením obecné povahy je zakázáno čerpat vodu z vodního toku Střela. Naštěstí se nařízení nevztahuje na odběry pro potřeby osobní hygieny. Takže si to vysvětlujeme tak, že ten náš „kubík“ denně asi koloběh života v řece nijak zásadně neohrozí a navíc čerpáme výhradně za účelem osobní hygieny. Máme v povolení napsanou povinnost sledovat výšku hladiny v Čichořicích, takže tak činíme 😊 Ale to hodně předbíháme. Přijíždím z nákupu a jsem odeslán k motorovce. Zlaté časy rámových pil a pořezaných rukou. Je pravda, že připravovat na táboře pro 90 lidí dřevo do kuchyně postaru, by bylo asi náročné pro všechny zúčastněné, včetně zdravotnice. Je vedro k padnutí a my klasicky smažíme karboše. Bylo to přesně tak, jak jsem si myslel, děs běs. Pot Vám teče úplně všude, i tam, kde byste to absolutně nečekali. Konvenčním teploměrem si netroufáme teplotu kolem kamen vůbec měřit. Pokud musíte pít ve stínu venku, prostředí v kuchyni se dá letos přirovnat k práci na vysoké peci při slévání, takže pijete skoro nonstop. S motorovkou na sluníčku to taky nebylo nic moc. Vedro je Vám taky příšerné, navíc Vás do zad koušou takové ty barevné trojúhelníky a jste proti nim ve velké nevýhodě. Bránit se nemůžete, protože v obou rukou držíte motorovku. Tolik jsem jich opravdu nikdy nedostal. Chtělo by to asi Zyrtec.
Pořád se mě všichni ptají, kdy přijedou čistit WC. Minulý týden přišla v neděli sms informující o pondělním čištění. Včera NIC. Nepanikařím, vyčkávám. Alfi tvrdil, že mluvil s řidičem a ten o nás ví. Všechny uklidňuji. V tomto vedru WC nic moc. Říkám tomu Finská sauna. Ale odér je trochu jiný. No, po 13h jsem v lehké tenzi, jak se tu říká napětí, i já. Měknu a volám firmu. Dozvídám se, že jsme měli v nabídce jen jeden meziservis. Málem omdlívám. JÁ: „Chcete mi říct, že nám WC přivezete v pátek, v pondělí jej vyčistíte, další pondělí nic a my v sobotu potom odjedeme?“. Dispečer: „bohužel ano, kolegovi nedošlo, že servis po 3 dnech a potom po 12 asi nebude úplně ideální“. Já: „tak to se opravdu shodneme, ale nás je tu 85 a již nyní je to celkem na hraně!!!“. Komunikujeme na úrovni. Dispečer: „Tak já se podívám, kudy řidič jede a pošlu Vám ho tam….Tak mezi 14 – 16h? OK?“. Já: „ Výborně děkuji Vám nesmírně“. Chudák netuší, že bychom byli mrtví oba, já i on. Nálada v týmu by byla asi dost v tenzi! Přicházím do kuchyně a hned jsem tázán. „Tak kdy přijedou?“. „Ve čtvrtek odpoledne!“. To, co na mě přítomní pokřikují sem psát nemůžu!!! Ano, dělal jsem si……srandu. Ve 13:30 odjíždím pro nanuky, poštu a zaplatit první týden v sámošce. Suma pěkná. Nanuky všechny potěšily. Když přijíždím, tak už u nás servisní auto opravdu je! Hned jak odjíždí, téměř okamžitě se plní VŠECHNY budky. Ale upřímně, nebylo to tak strašné, kdo byl někdy na nějakém fesťáku si to asi dovede představit, ale toto se u nás k tomu ani nepřiblížilo! Buďte v klidu. Odpoledne opět koupání a CTH. 15+ mají za úkol přelít vodu pomocí 5 okápků a jedné mezistanice do PET lahve, která je cca 10m vzdálená. Všichni drží jednotlivé díly žlabů, jeden lije hrnečkem vodu a ten poslední má za úkol nachytat co nejvíce vody do lahve. Bohužel jsme nedali žádný časový interval a tak hned první skupina lije vodu velmi pečlivě. Snaží se co nejméně plýtvat. Ostatní 3 šestičlenné skupinky jsou mnohem rychlejší, ale mají tím pádem také méně vody. Mladší mají hru na téma Trojské války. Mají za úkol pobít trojské válečníky v podobě piškotů. Každý doběhne ke kelímku, kde si z pytlíčku vytáhne obrázek. Buď smajlíka a nebo bručouna. Pokud je to smajlík, běží s piškotem do svého domečku, kde jej musí co nejdříve zlikvidovat. Jak jinak zlikvidovat nepřátelský piškot, než jej zbaštit. Pokud je nepřítel eliminován (myšleno sněden), musí hráč zakřičet: „Trojská válka“. Pokud si vytáhne bručouna, vrací ho do pytlíčku a běží k dalšímu kelímku, dokud nevylosuje smajlíka. Na celou tuto „bitvu“ bylo cca 5 minut/družstvo. K večeru nás navštěvují světlušky od Buštěhradských sousedů. Hledají jednu naší malou slečnu, která je jejich spolužačkou. Její překvapení bylo obrovské. Nemohla pochopit, co tu její kamarádky dělají. 😊 Ano, dojíždí k nám z celkem velké dálky. Vážíme si toho! Po večeři odpočinek, chladnutí, relax. Všechna hřiště jsou obsazena. Tam se tedy moc nechladne. Během dne nám odpadla jedna sestřička na úžeh. Asi moc nepila, nebo byla tak nějak celkově vyčerpána. Naše zdravotní sestřička se o tu svojí skautskou sestřičku postarala znamenitě. Konzilium složené ze zdravotní sestry a budoucí lékařky naší pacientku intenzivně ochlazuje, doplňuje tekutiny, léky a nařizují klid. Vrátím se k těm hřištím. Najednou přibíhá jedna naše skautka k várnici s vodou se napít. Vypadá nezdravě, celá červená, ptám se jí, jestli jí něco není, jestli se cítí ok. Točí vodu a já jí pořád „otravuji“ s dotazy na její zdravotní stav. Nakonec mi celkem pobaveně říká, že jí opravdu nic není, že si jen točí vodu po přehazce a že mám být v klidu. Jo, to jsem zase jednou za troubu 😊 Co si myslí, radši nezjišťuji. Po večerce začíná roverský přechodový rituál, k tomu paralelně poslední kapka rosy a bílý tesák. O tom však jindy, musím něco dělat a nemůžu se vymlouvat na psaní 😊 Dobrý večer, dobrou noc, dobré ráno a případně dobrou chuť.
PS: omlouvám se za rozsah, dnes jsem se nějak rozepsal 😊 Kontrolu textu ovšem nedělám…

9.7. Neděle – Asi se nudíte doma, nebo na dovolené, ale já opravdu ne. Jsem přehřátý já, i můj notebook 🙂 Všichni v pohodě! Odjela Martina, Iky a Mažír. Přijela Ester, snad se jí u nás bude líbit! Někdy to dopíšu, ale dnes to bohužel již asi nebude. Olympijský den a vedro mě totálně zadřelo.
EDIT: 9.7. 23:15 – Dnešní den byl ve znamení olympijských her. Vzhledem k vedru jsme některé disciplíny museli trochu modifikovat a načasovat. Vlajku jsme nevztyčovali státní, ale olympijskou. Místo sekery jsme zapálili olympijskou pochodeň. Celou noc jsme jí hořet radši nenechali. Vzhledem k vedru, které tady panuje, jsem nervózní i z kamen. Naštěstí Saša vyrobil krásný lapač jisker na všechny táborové komínky. Na vyprahlé louce by to byl asi fofr. Bojím se i odplivnout, aby to nechytlo 🙂 Po ranním nástupu probíhá táborové focení. Kolem 10h máme vzácnou návštěvu. Přijíždí cyklista v dresu “ Na kole dětem“. My znalí v něm poznáváme skautského bratra ředitele Pavla Kasala z rudenské základky. Pro všechny nečekaná přepadovka, my jsme o něm věděli, ale nechali jsme ten správný moment překvapení. Pan ředitel jel na kole na výlet. Už vloni byl na cestě k nám, ale na trase Zdice – Březín si auto postavilo hlavu. Letos to již klaplo a tak pan ředitel mohl zavzpomínat na staré cyklovýlety do tohoto kraje. Dává si kávu, ale jahodové knedlíky odmítá 🙂 Děkujeme za vizitu, pěkně jsme poklábosili. Škoda, že recepční už tou dobou je již opět v Rudné a tak zdraví pouze hospodářku. Kdo ví, ví, kdo ne, tomu se omlouvám 🙂 Potom již zmíněná olympiáda. Airsoft střelnice: na panáčky a na terče, vzduchovky na kance, běh v holínkách ( to je v tomto počasí opravdu vypečená disciplína). Je u ní ovšem celkem sranda. Dále vrh koulí, oštěpem, skok z místa, kliky, shyby, pyramida z matiček, překážková dráha s bramborou na lžíci, slackline, navlékání korálků, hod na cíl. Dále turnaje v přehazce, volejbalu, badmintonu. Disciplín spousta. Počasí nám „přeje“. Vedro ve stínu neměříme. Ve stanech 45°C, tam se nikdo dobrovolně nezdržuje. Veškerý volný čas trávíme u řeky ve stínu. Máme postavené 3 přístřešky. Koupeme se několikrát denně, prudíme s čepicemi, hodně pití. Dá se to, ale zima nikomu není. Protahujeme poledňák, během kterého se většina koupe. Já na 2x odvážím 3 světlušky a 2 vlčata na zkoušku kapky rosy a tří bílých tesáků. Musí se na trase cca 6km vrátit do tábora. Přesně vědí kde jsou, že mají jít po červené, projít Rabštejnem a přijít do tábora. Během toho plní různé úkoly. Světlušky a Vlčata mají rozdílné úkoly. Odpoledne pokračuje olympoška. Probíhají i soutěže s vodou a opětovné koupání. Letos se fakt řeka hodí! Po posunuté večeři necháváme děti vydechnout ve stínu. I my si rádi oddychneme. Každý se zabaví po svém. Po nástupu probíhají sliby. Místo slibů na obzoru slibujeme na trempském kempíku u řeky. Před tímto slavnostním aktem přichází na stejné místo rodinka 4 děti a 2 rodiče. Jdou puťák a chtěli na stejném místě přespat. Přijdou se zeptat, co u ohniště plánujeme. Sliby mají přednost. Rodiče jsou bývalí skauti a mají pochopení. Nabízíme jim sousední louku a dáváme jim dřevo z kuchyně, aby si mohli zatopit 🙂 Vedle totiž nic není. Během slibů hrajeme v jídelně na kytary. Dokončuji psaní ve 23:26 a jdu spát. Číst to po sobě nebudu, tak se omlouvám za chibi. Dobrou noc, dobré ráno, pěkný den. Záleží kdy to čtete. Pokud to tedy někdo čte 🙂 🙂 🙂 Zítra jsou karbanátky. No potěš, bude to v kuchyni očistec! 🙁

8.7. Sobota – něco se dělo 🙂

7.7. Pátek – 4,7°C „hurá, máme nový rekord“! Asi ten teploměr odpojím. K nule se přiblížit nechci. Všichni ok. Nikdo nepláče!

6.7. Čtvrtek – paměť teploměru se zastavuje na 5,4°C – místní rekord!
Budím se ve 3:00 „Popláááááách“! Vlajka v tahu, ne ta státní, ale dívčí. Jsem tuháč, rozepnout spacák v totálním zblbnutí, po necelých 2 hodinách spánku a ještě po celkem rušném dni je doooost komplikované. Když vylézám ven, slyším už halas z příjezdové cesty. Od našich táborových prvňáčků, kteří mají tou dobou hlídku, se dozvídám, že zmizela kmenová vlajka dívek. Je pověšená kousek nad zemí, takže pro případné útočníky to není až takový problém. Celý roverský kmen je venku a chce se bít! Cítí ve vzduchu krev a jdou po ní 😊 U vjezdu na loukou se podařilo jednoho účastníka dostihnout. Vlajce se dolů nechtělo, takže než jí sundali, naše jednotka rychlého nasazení je již v běhu. Kluci jednoho útočníka doběhnou, dochází k potyčce. Po nějaké době dobíhá Alfi a svojí ohromnou silou útočníka doslova dodělává. Za použití hmatů, chvatů kravaty a jiných donucovacích prostředků, jej totálně paralyzuje. Škoda, že je tma, za světla by byla vidět bledá tvář a vykulené oči našeho útočníka. Ve chvilkách zbylého vědomí nebo jeho návratu z něj vypadne, že je ze střediska z Nového Strašecí a že je to domluvené. 😊 To možná ano, ale ne s námi. Takovéto přepady se standardně domlouvají s vedoucím tábora a ten až při ostré akci případně informuje ostatní překvapené. Až dodatečně se dozvídáme, že onen vyjednavač to nějak nedotáhl, mylně informoval své kumpány a navíc na přepadu ani není. Asi organizační šum. OK, tak teď již víme, že jsou to kamarádi ze Strága, takže nyní již po nich jdeme v „klidu“. Krev již snad nepoteče. Zajatec stojí skoro v pozoru, bez snahy o útěk,  uprostřed tábora, protože „Nechci, aby mě znovu zalehl a přiškrtil ten velký silný muž“. (myslel samozřejmě Alfiho, ale na představení se nebyla vhodná chvíle 😊) Beru zpět, my střed tábora nemáme, stáli jsme u stožáru, který je v podstatě uprostřed záplavového území mimo tábor 😊 Hned po Alfiho zásahu na již tak dost znehybněném útočníkovi Vojtovi, ostatní kluci ze zásahovky běží asi 500m útočníkům v patách. Skoro je mají. Bodejť by ne, hrot našeho útoku tvoří směsice hráčů rudenského florbalového Áčka a Juniorského týmu. Předligová příprava je vidět! Když je doběhnou, jsou ovšem v početní nevýhodě a nevědí o tom, že jsou to také skauti, tak se nepouštějí do žádné větší akce a útočníky nechávají. Vrací se pro posily a vyrážíme opět v početní přesile do boje. Dobíháme k jezu a čekáme. Kluci to po chvíli vzdávají a já v maskáčích se ukrývám u silnice. Domnívám se, že se vrátí pro svého kumpána. Terén je pro nás příznivý. Z jedné strany řeka, na druhé straně silnice krpál a ještě obehnaný oplocenkou. Potmě naprosto neprůstupný. Proto vyhodnocuji čekání v úkrytu jako taktickou výhodu. Tou dobou se flirtující děvčata dozvídají od našeho spoutaného, promrzlého zajatce, že do svítání si pro něj nikdo nepřijde. A nepřišel! 🙁 Promrzlý byl proto, že si vybrali zatím nejchladnější noc s minimem 5,4°C. Jejich chyba, včera bylo 0,6°C víc, to je jedna vrstva oblečení. Slitování nemáme, takže se tu hodinu do svítání spoutaný u stožáru moc zahřát nemohl. Snad to nebude nic horšího, než rýmička. Po 4:20h si přišel zbytek útočníků pro zajatce. Vlajku sice neměli, asi si mysleli, že kámoše pustíme bez vlajky. Možná si ovšem mysleli, že jim někde pobíhá po lese. Po krátkém vysvětlování a pokecu dochází na vyjednávání. Zajatce jen za vlajku. Ale ta je toho času 2km v Jablonné v autě. Proč nám jí nepřinesli hned, netušíme. Kolem 5h jdeme tedy znovu spát. Kamarádům musíme slíbit, že je přijedeme přepadnout k nim na tábor, který mají v Oráčově v první půli srpna. Slib snad dodržíme. Do budíčku nuda. Jen pokus o spánek. Budíček šoupeme na 8h. Na ranním nástupu chválíme naše nováčky, co měli hlídku. Zachovali se skvěle! Poplach vyhlásili bravurně!!! Dopoledne se rozjíždí celodenní Mafie. Dostaneme každý kartičku, kde je napsáno, koho a čím máme zabít. Já například Masařku spacákem. Mára má službu, takže z kuchyně nevyleze a já si asi do kuchyně nepozorovaně spacák asi taky nepřinesu. ☹ Snažím se něco vymyslet celý den, resp. dopoledne. Marodku má vedle ve stanu, tam zase není spacák. Do háje. Přemýšlím, že si k ní na marodku schovám spacák a „něco si udělám“. Mám to ready, jdeme na to! Vařím si asi 167 dnešní kafe, bez něj to dnes fakt nedám. V tu chvíli přichází Maky a říká. Zabíjím Tě kafem!!! Co? Mě? Kafem? Dneska? Kdo to proboha vymyslel? Lehčí úkol Maky fakt dostat nemohla! Nu co, odevzdávám štafetu a přeji Maky šťastné zabití Masařky. Jak to s nimi dopadlo nevím. Principem je přebírání cílů od zabitých. Hra trvá celý den až do večerky. Vyhrává Naty, má nejvíc vražd. A dále přežil Kalich, Julča a Lucka. Dopoledne CTH. Přenos ohně, přepalování provázku, sbírání „nemocí“. 15+ táborovka má etapu inspirovanou Survivorem. Stojí ve štafetě na kůlu na jedné noze. K večeru si to dají i mladší. Večer hrajeme na kytary, zpíváme. Dobrou noc!

5.7. Středa – Dobré ráno. Číslo 6 je asi magické, nebo je to tady prostě standardní noční teplota. Odjíždíme na nákup, kde potkáváme spřátelené kamarády z tábora U Malé Střely. Je to první běh Jirky Šacha, kterému musíme stále děkovat za zprostředkování letošního místa! Jsou také na nákupu a pro vodu, tak vzniká u hadice v sámošce lehký přetlak. Naštěstí jim chybí jen cca 200l, takže jdeme zatím na poštu, hodit odchozí pohledy. Část z Vás se může těšit na korespondenci. Moc Vás sice nebude, přijde nejspíše až v pondělí, ale alespoň máte nějakou naději 🙂 Další odvoz pošty až v pátek. Svátky si nevymýšlíme, kvůli dovoleným se nám hodí, ale v zásobování nám tím vznikají velké trhliny. Ale máte-li objednáno, nic není problém. Musíte ovšem vzít 100 rohlíků, 30 chlebů, 10kg vepřového, 12kg sekané, 8kg mražených kuřecích prsou… Nebudu psát všechno, toto není nákupní seznam. Nebojte, v podobných množstvích se pohybuje i zelenina a ovoce! Pitnou vodu bereme také v sámošce, takže i tou se musíme předzásobit, proto dnes jedeme 2x. Následující text je reálný, bohužel žádný vtip, ale Vy buďte v klidu! V táboře tou dobou probíhá hra pro celý tábor (doplním název a pravidla)………… Když se vracíme podruhé s vodou, v klidu parkuji vozík vedle nádrže na vodu a v tom ke mě běží asi 3 lidi. Super, takové přivítání jsme si snad ani nezasloužili. Jen co vystoupím, slyším „Volej sanitku!!!!!!“. Ok, komu, proč, co se stalo, je to potřeba? Bohužel je! Dobíhám na hřiště, kde už na lehátku (určeném na spaní) leží nezletilá tábornice, kterou pro zachování anonymity nezletilé, v tuto chvíli jmenovat nebudu. VŠICHNI se uklidněte, o Vaší dceru NEJDE!!! Nakonec to stejně vymyslíte, alespoň Vy, naši stálí fanoušci. Má evidentně vykloubenou nohu v kyčelním kloubu. Tzv. luxace kyčelního kloubu. Volám tedy přes mobilní aplikaci Záchranka na dispečink. Bohužel ne ten náš táborový, ale ten opravdový! Nejde o hru, ani o cvičení. První pokus se nedaří, opakuji volání. Operátorka mě naštěstí vidí na mapě, tak si jen pro jistotu upřesníme kde jsme, co se stalo, komu, jak se dostanou na louku. Prostě takové ty klasické instrukce pro sanitku, než dorazí. Hlásím místo, věk, její stav, jméno raněného, že byla při hře zalehnuta a došlo patrně k již zmiňované luxaci kyčelního kloubu. Operátorka se trochu vyděsila, čím byla dotyčná zavalena. Vysvětluji, že při hře na ní upadl nepoměrně větší, těžší a rychlejší běžec, který se vyhýbal jinému, mnohem menšímu protihráči. Srážka byla nevyhnutelná! Všichni padají k zemi, všichni až na raněnou vstávají. Ona plačící zůstává ležet! Všem přítomným i bez RTG je jasné, že to asi nebude takové to klasické naražení. Toto píšu spíše Vám, operátorku to úplně nezajímalo. 🙂 Po skončení hovoru volám na 2 zmeškaná volání. Obě ze záchranky kvůli špatně spojenému hovoru. Funguje to skvěle! Netušíme z které strany sanitka přijede, tak posíláme 2 čerstvě dospělé dívčiny na jednu stranu k Nučické lípě a my čekáme u vjezdu na louku. Mezitím pečujeme o raněnou. Nacházíme pro ní úlevnou polohu a čekáme. Víc dělat nemůžeme. Je nám jasné, že hned tak nepřijedou. A opravdu nepřijeli. 40! dlouhých minut čekáme my, raněná i všichni ostatní. Přijíždí mladá záchranářka se starším řidičem. Ten po obhlédnutí sjezdu na louku zajíždí až k našemu stanu, ze kterého se stala provizorní ortopedická ordinace a ARO zároveň. Záchranáři naší laickou diagnózu potvrzují. Vypadá to, že školení první pomoci vedoucích byla správná volba. Najíždí na rutinní procedury. Nechávají si od lékaře na telefonu potvrdit medikaci. Bez ní bychom jí nepřeložili ani na lehátko! Ošetření trvá cca hodinu. Včetně přeložení na vakuovou matraci, kanyly a dalších úkonů. Raněná i s Matkou odjíždí směr fakultní nemocnice Plzeň Lochotín. Ano, je to 55min dlouhá cesta, ne úplně rovnými silnicemi. Celé je to opravdu nezáviděníhodné 🙁 Po nějaké době volá Matka, že jsme se my, i záchranáři trochu spletli. RTG ukázalo zlomeninu stehenní kosti pod kyčelním kloubem. Opět sanitka, nyní směr fakultní nemocnice Motol, kde mladou tábornici bude čekat operace. Před zahájením operace je jasné, že Matka je v Motole již zbytečná a dcera se do tábora dnes již nevrátí. Balím Otce, pár věcí včetně mobilu pro tábornici a jedeme pro Matku. Nemám to srdce ho nechat řídit tam i zpět a tak se ze mě stává takový taxík. Je jasné, že přijedeme zpět hodně pozdě. Jsem zvyklý hodně jezdit, nabízím se. Po cestě volá Matka, popisuje co a jak. I Dcera je již v „lepší“ náladě a hovoří s Otcem. Chvíli na to jde na sál. Toto zpravodajství píši ve 21:15 z parkoviště v Motole, kde všichni čekáme na finální verdikt. Jednoho z rodičů za ní pustí, tak věřím, že už jí i jim bude líp!!! STŘIH ZPĚT V ČASE…

Sanitka odjela, my jsme po obědě a řešíme co dál. Nálada mezi vedoucími na bodu mrazu! Při poledním klidu přichází celkem vydatný déšť, ale naštěstí bez bouřky a větru. Nebudu zastírat, že jsem rád. Jednak za to, že sprchlo, ale i proto, že nebyla ta bouře, co předpovídali. Chvíli jsme to přečkali v jídelně a po konci poledňáku už nebylo po dešti ani památky. Většina se odchází koupat, mýt, prostě opět klasický program při vedru. Po svačině dohráváme dopolední hru pro celý tábor. Teď již naštěstí bez újmy na zdraví. Přijíždí Emča po nemoci, kterou tímto vítám. Zařazuje se k Vlaštovce, té jediné, co zatím na táboře byla. Ona Vlaštovka to dává úplně s přehledem a skvěle, jako by s námi jezdila léta. Do večeře hrajeme další hry. Po večeři klasika ve formě beďasu, přehazky, osobního volna. No a my s Otcem jedeme v 19:30 směr Prágl vyzvednout Matku. Dnes večer nás ještě čeká noční etapa. O té až jindy. Dnes to nebyl ten úplně nejveselejší den na táboře. Nedá se nic dělat, i takové dny se musí zvládat. Přeji naší Raněné brzké uzdravení, rychlou rekonvalescenci a pohodovou srpnovou dovolenou!!! Víc pro ní již v tuto chvíli udělat nemůžeme 🙁

V táboře je právě večerka, zato v Motole to stále žije. Alespoň na parkovišti. Bohužel asi i uvnitř. Stále čekáme. Rodiče v útrobách největší české nemocnice, já v útrobách našeho táborového vozu. Noční etapu již patrně nestihneme, měla začínat před půlnocí. Nevadí, zjistím podrobnosti a zítra dopíši. Slibuji. Dobrou noc!
Edit ráno: Příjezd do tábora po 0:30. Ve 3:00 „Popláááááách“! Vlajka v tahu, ne ta státní, ale dívčí. O tom zase jindy 🙂

4.7. Úterý – noční teplota se na teploměru zastavila na 6,2°C. Je otázka, jestli je to dobře, či nikoliv. Každopádně teploměr na lednici ráno ukazoval venku nižší teplotu než uvnitř. Po klasickém ranním programu. (rozcvička, mytí, snídaně, nástup) Probíhá program po družinách. Vlaštovky provádí důkladné mytí. Je vedro, takže to k tomu úplně svádí. Medvědi plní odborku táborníka. Mravenci hledají kešky a zkoumají okolní ŘOPíky. Štíři se připravují na sliby a ta starší část má službu v kuchyni. Lišky balí na výlet, myjí se, aby byly na společný výlet s Jestřábama krásné. Posléze společně hrají volejbal. Možná bych pořadí těchto aktivit trochu proházel. 😊Rysové, tedy to torzo, co z nich zbylo vyráží na obhlídku okolí. Část vede děti a část už je prostě dospělá a není tu s námi. K obědu výborný vepřový guláš s těstovinami. Po poledním klidu CTH. Bludiště Minotaura. Minotaurus řval v bludišti a naši řečtí hrdinové se na své cestě na Olymp museli probloudit se zavázanýma očima bludištěm z Ariadniny niti. Koho Minotaur chytil, toho zbaštil. Navíc museli hrdinové projít bludištěm na čas. Ty skupinky, které zrovna nebloudily v bludišti, hrály skupinové hry na sousední louce u bunkru. Takové ty táborové klasiky. Molekuly, Kočka a myš, Ponorky, Mrazíka atd. V táboře se mezitím řezalo dřevo, chystalo jídlo. Prostě všichni v pohybu. I já, proto trochu vázne psaní. Večer dáváme každoroční volejbálek Starci vs Mladoši. Mezi starce počítáme veterány 30+ a Pitroš. Ten nám trochu průměr srazil. Mezi Mlaďochy byl draftován Kuba, který evidentně hraje minimálně za VK Odolená Voda. Ani on ovšem Mlaďochům 18-25 nepomohl a tým Starců vyhrává 2:0. S minimálním fyzickým vypětím a navíc v pěti. Holt léta volejbalové praxe jsou vidět. Letos je na centrálním volejbalovém kurtu narváno. Přehazka střídá volejbal a nové fotbalové branky zejí prázdnotou. Je vidět, jak se nám táborové preference promíchaly. Kurt v tuto chvíli připomíná africký prašný plácek. Po 2 setech volejbalu máme plné pusy, nosy i oči prachu. Zítra musíme kurt přesunout. Pokud zaprší, bude tam bahno, pokud nezaprší, již tam trávu nenajdeme vůbec. Naštěstí tu máme díky Aktivní Zóně Záplavového Území místa dost. To je ovšem jediná výhoda této zóny! Vaši nováčci jsou úplně v pohodě. Žádné slzy. Všichni se zapojili výborně. Dokonce ani Ti, co mají odjet o víkendu domů, nechtějí. Asi jsme na ně zapůsobili. Večer se již nic zásadního neděje, takže jdu totálně vycucnut ve 23:30 spát, aniž bych napsal jediný řádek tohoto zpravodajství. Nové místo, spousta „problémků“, málo času. Omlouvám se Všem pravidelným čtenářům tohoto Obšťastníku 😊

3.7. Pondělí – Po celkem chladné noci (7°C) Jsme se probudili do skorojasného rána. Po klasické rozcvičce a snídani, ovesno-ovocná kaše + vánočka, proběhly v táboře i mimo něj různé hry. Roveři a Rangers (R&R) včetně vedoucích si připravovali ohniště na odpolední Setonův hrnec. Letos máme i verzi takové lehké táborovky pro 15+. My s Tichem klasicky odjíždíme na první letošní velký nákup. Nové prostředí, noví lidé, úplně jiný systém. Jen Coop je stejně přátelský v Nečtinech i v Chyši. Paní vedoucí Maruška je na nás moc hodná. Tato dáma má s tábory mnohaleté zkušenosti a tak jeden navíc jí rozhodně nijak nerozhází. Jezdíme tam My, naši sousedi přes řeku z Buštěhradu, také skauti a Tábor u Malé Střely Jirky Šacha. Je to sice jejich první turnus, ale nebýt Jirky, který je také z Rudné a má u nás děti, tak jsme sem vůbec nejeli. Měli jsme snahu jet na jejich původní tábořiště, ale nakonec táboříme vlastně jen na příjezdové cestě. Nu což, jsme rádi, že netáboříme v Rudné na hřišti. Konečně chápeme zákonitosti AZZÚ (Aktivní Zóna Záplavového Území)😊 Toto tábořiště, až na ten tvar, je vlastně celkem fajn. Rovina, řeka, ohromná louka, pohoda! V Chyši jsou na nás opravdu hodní, dříve jsme museli pro vodu na Hrad, pro maso a poštu do Manětína a sámošku do Nečtin. Teď zaparkujeme za Coopem, připojíme hadici s pitnou vodou, obstaráme nákup, zaběhneme na poštu a máme vystaráno. Tolik plán. Realita je ovšem trochu jiná. Pošta má zavřeno, dnes otvírá odpoledne! V sámošce proběhne 20min seznamování, vysvětlování. Maruška zná kamaráda Jirku snad od narození, takže jsme se hned stali členy rodiny. Dostáváme slevy, platíme až koncem týdne, zjišťujeme, že o nás ví víc, než si myslíme 😊 Prostě rodinné prostředí 😊 Po příjezdu k táboru zjišťujeme, že máme prázdné jedno kolo u vozíku. Naštěstí má 2 nápravy a 4 kola. Ovšem sjet dolů na louku nejde. Věci nosíme z cesty, voda čeká v lese. Naštěstí má Ticho kompresor. Foukáme kolo, máme radost. Míjí nás červená Fabie a zatáčí k nám do tábora. Vidím známé tváře. Nejsou to však rodiče, ale kontrola z hygieny. Super načasování! Kašleme na kolo, vozík i vodu a jdeme úřadovat. Proklepli si nás opravdu důkladně. Papíry všech dětí, všech dospělých. Lednici, kuchyni, WC, vodu, sprchy, stany. Prostě všechno! Kontrola trvá necelé 2 hodiny. Ale jsme v pohodě, myslíme si, že řečí čísel by to asi bylo za 1, možná i s hvězdičkou. Je vtipné, že posledních několik let přijedou vždy, když smažíme karbanátky. Letos tedy čufty s rajskou, ale pánve jedou na plné obrátky. Z kuchařek i ze zdravotnice jsou doslova nadšené. Máme si je všechny hýčkat! Děkujeme děvčata. Po obědě měníme kolo u vozíku a nacházíme v něm nějakou skobu. Naše ovšem není, někde jsme jí sebrali cestou. Vrátím se k dopoledni. Děti hrají např. raky, přehazku, fotbal a jiné. Po obědě probíhá etapa CTH. Po včerejších obětech bohům děti získávají obláčky, které připomínají penízky. Dnes si za ně mohou koupit suroviny na odpolední vaření. Musí si připravit ohniště a na něm připravit jídlo. Radí se se svým patronem a musí připravit jídlo, které budeme večer hodnotit. Dále dva dny až do dnešního večera vyrábějí vlajky. CTH+15 si připravuje tzv. Setonův hrnec. Vykopou si díru, nahřejí kameny, namarinují vepřové maso. Do připravené díry se naskládají kameny, maso okořeněné, naložené se zabalí do kopřiv, případně alobalu. Přidá se kůl a celé se to zasype hlínou. Po vytažení kůlu se do díry nalije voda a maso se krásně podusí. Uvidíme, jak to dopadne, dlouho jsme to nevařili. Máme tři skupinky, každá má 1kg masa. Snad se najíme. Pro jistotu bude i klasická večeře. Večer nás čeká zahajovací slavnostní oheň. Snad nám počasí bude přát a vítr se uklidní. Všichni, včetně nováčků, OK. Nemusíte se bát, zvládají to bezvadně. Jediné slzy byly ty moje při zjištění prázdného kola a kontrole z hygieny zároveň. Zbytek jindy. Mějte se fajn.

2.7. Neděle – V noci pršelo, lehce nás to překvapilo, ale nic, co by stálo za zmínku. Přes den krásně teplo, sluníčko, ale větrno. Jinak ovšem trochu honička. Spousta práce. Dopoledne dřevo, příprava ohně, hřiště. Odpoledne etapa celotáborové hry (CTH). Oběti bohům. Stanoviště, na kterých se plní úkoly, sbírají se obláčky, které budou sloužit zítra jako platidlo při nákupu surovin. Jednotlivé týmy si vyrábějí vlajky, které dodělají zítra. Během dne koupání v řece. Někdo jde do tůní, někdo na jez. Tam dochází ke střetu kultur a odlišných světů. Míchají se nám tam 2 tábory. Naštěstí se nejedná o Labe u Ústí, takže se to dá celkem snadno uhlídat. Řeka je výhoda, ta naše strouha byla sice fajn, ale tábor u řeky je příjemná změna. Ale mohla přijít tak nějak jinak 🙂 Všichni táborníci jsou v pohodě. Žádné slzičky, máte skvělé děti! Měli jsme strach z nováčků, ale jsou úplně v pohodě, jako by s námi jezdili roky. Můžete být v klidu! Dobrou noc a omlouvám se za strohé informace…

1.7. Sobota – Všichni ok. Cesta, ubytování i noc v pohodě. Info dopíšu…

KE STAŽENÍ

Balvaňácký BAZÁREK ZDE

Fotky předvoj 2021 – ať víte, co a jak 🙂

Článek Expedice Borneo 2022

Fotky tábor 2022

Video tábor 2022

Termín tábora: 1.7. – 15.7.2023

Sraz k odjezdu: 1.7. v 11:40 za školou – ULICE V ALEJI !!!
zavazadla s sebou!!!
Děti jedou v balvaňáckém tričku. Pláštěnku, pevné boty k odjezdu (žabky a sandály zabalte do kufrů!).

Informace pro rodiče „na ledničku“

K autobusu:

1. Přihláška na tábor – papírová (ODEVZDAT CO NEJDŘÍVE, nejpozději do 15.5.!!!)
2. Posudek o zdravotní způsobilosti dítěte k účasti na zotavovací akci
3. Dotazník o zdravotním stavu dítěte
4. Prohlášení o bezinfekčnosti – vyplní i 18+ !
5. Zdravotní kartičku
6. Léky (označené)

---

Přihlášky na tábor prosím odevzdejte co nejdříve! (Vedoucímu, nebo Iky (Ivana Meierová) ve škole Masarykova na recepci)
Platbu prosíme ideálně do konce května, nejpozději však do 10.6 !!!
Promyslete prosím již nyní, jestli si pro dítě na tábor zajedete sami a pomůžete s likvidací základny (moc by nám to pomohlo). Budeme to chtít asi vědět dříve 🙂

Cena tábora pro děti 4400 Kč. Za 18+ 2500 Kč

Pro platbu můžete použít PLATEBNÍ PORTÁL, který nám identifikaci platby značně usnadní! Je možné platit platební kartou, nebo převodem z účtu. Je to pro Vás velmi jednoduché a BEZPEČNÉ!
(preferujeme tento způsob)

Případně prosíme poslat peníze na střediskový účet: – 2500781391/2010, var. symbol = RODNÉ ČÍSLO, SS = 101

V případě platby za více sourozenců stačí rodné číslo alespoň jednoho z rodiny.

DOKUMENTY KE STAŽENÍ

PŘEDVOJ
Nakládáme věci u klubovny v pátek 23.6. v 17h a odjíždíme na tábořiště. Tam stavíme pouze jídelnu a probíhá diskuze nad táborovými tématy a krásou okolní přírody. V sobotu 24.6. v 8h, je sraz u „Bramborárny„, kde probíhá nakládání a převoz věcí na tábořiště. Během soboty se snažíme postavit co nejvíce věcí tak, abychom cca v 17h skončili. Dále probíhá zhodnocení pracovních výkonů a udílení diplomů za pracovní nasazení 🙂 Opět u ohně… V neděli již většinou dokončují jen členové střediska (ale není to podmínka). Budeme velice rádi, pokud nám v jakékoliv fázi předvoje pomůžete. Třeba jen na část víkendu, případně s nakládáním u klubovny. Celý tábor je koncipovaný jako nízkorozpočtový v divoké přírodě, kde teď krom starých lávek není NIC. A tak opravdu pomoc potřebujeme, odměnou Vám za to bude soudek dobrého pivka a 14 dní pohody bez Vašich dětí 🙂 🙂 🙂
VĚCI DĚTÍ
pokud víte, že nebudete doma potřebovat matrace, holínky a jiné rozměrné věci dětí, zabalte je prosím do pytle a přineste v týdnu před předvojem do klubovny, odvezeme je na tábor předem, kapacita aut při odjezdu na tábor je omezená. Nemusíte mít strach, jsou bezpečně uložené a hlídané!
ODJEZD DOMŮ
na to je ještě brzy, ale budeme opět rádi za sobotní pomoc. Info zašleme a bude v průběhu tábora na webu. 
Děkujeme za pozornost a buďte v klidu, nějaké info ještě přijde 🙂 Máte dotazy? Nenechávejte si je pro sebe a zeptejte se 🙂

Budete-li mít nějaké dotazy, pište, volejte 🙂